V dnešní moderní době stále více vídáme a slýcháme o střílení v nemocnicích, ve školách na různých veřejných místech. Nejen u nás, ale i v zahraničí. Co je příčinou? Kdo za to může? Bylo možné tomu zabránit?
Po dopadení pachatele není soudem stanoven trest odnětí svobody, ale soudním lékařem potvrzeno psychické onemocnění.

Duševní onemocnění
duševní porucha – neboli psychická porucha se vyznačuje změnou chování, projevem, mluveným slovem. Toto zkoumá řada oborů jako je psychologie a psychiatrie. Pojmy se často názorově liší a právě proto definice není přesná, i když se jedná o konkrétní nemoci a jejich specifikace.

Vznik poruch
vznikají nebo se udržují díky vrozené nebo získané poruchy mozku, negativní působení okolního prostředí nebo životní události.  Většinou se jedná o obě varianty a u každého je to jiná míra poruchy.

Léčba
léky, jejich kombinace a psychoterapie a v neposlední řadě úprava životního stylu

Druhy psychického onemocnění

  1. deprese
    jsou to poruchy nálady
    příznaky jsou: smutek, beznaděj, pocit viny, poruchy spánku, úzkost, nezájem, malá sebedůvěra, únava mohou se vyskytnout sebevražedné myšlenky nebo pokusy o sebevraždu. Nemocní lidé nemohou smutek sami ovlivnit. Neléčená deprese trvá půl roku i déle. Většinou se jedná o reakci na životní událost. Nemocný se projevuje podrážděně nebo naopak velmi klidně. Léčba je antidepresivy s psychoterapií.
  2. schizofrenie
    závažné duševní onemocnění
    dotyčný špatně chápe realitu, nedokáže rozeznat skutečnost od nějaké iluze (bludy, halucinace, poruchy chování), a ty vedou nemocného ke zvláštnímu, divnému, neobvyklému nebo neúměrnému chování. Přichází prudká změna nálad a citové ochladnutí. Člověk trpící touto nemocí si neuvědomuje, že myšlenky, vjemy a pocity, jsou projevem schizofrenie a nejsou reálná. Je velmi důležité, aby pacient byl lékařem a rodinou přesvědčen o nutnosti léčby, která ho příznaky zbaví. Léčba spočívá v dlouhodobém užívání léků. Schizofrenii nelze vyléčit, ale utlumit její příznaky a tím předcházet záchvatům. Příčina vzniku schizofrenie není známá, nevzniká ze dne na den, projevy jako podrážděnost vztahovačnost nesoustředěnost mnohdy je přičítána pubertálním projevům, přičemž obtíže narůstají a dochází k propuknutí nemoci. Jedná se o závažné onemocnění, ale člověk, který se správně léčí, má zcela reálnou šanci na normální život.
  3. ADHD
    porucha pozornosti a hyperaktivity, jedná se o vrozenou neurovývojovou poruchu. Především je tato porucha považována za dětskou, nejvíce ji trpí děti předškolního a školního věku. V určitých případech může přetrvávat i v dospělosti. Děti mívají problém se soustředěním nebo nevydrží dlouho v klidu. Toto chování může vypadat jako zlobení a nastávají problémy ve škole a ve vztazích. Dospělý pacient je nepozorný, roztěkaný, neschopný si správně naplánovat danou činnost a unáhlenost vede k problémům v osobním, rodinném nebo pracovním životě. Léčba spočívá v užívání léků na zbavení se vnitřního neklidu a lépe se soustředit. Dále psychoterapie, která pomáhá se vypořádat s příznaky nemoci, rozvinout pozitivní schopnosti. Velký význam má pravidelná fyzická a sportovní aktivita.
  4. poruchy chování
    jedná se o nerespektování norem etických, ale i právních a především porušování pravidel. Nemocní se chovají útočně ke svému okolí (lidé, zvířata, ničí majetek) nepřizpůsobivě (lhaní). Takové chování většinou neodpovídá věku dotyčného. Tímto chováním může vyjadřovat citové strádání a nebo usiluje o získání zájmu.
  5. poruchy osobnosti
    jedná se o poruchu, kdy jedinec je nevyrovnaný, uvažování, myšlenky emoce a chování jsou velmi omezené, neměnné výrazně odlišné od vnímání, myšlení a emocí druhých. Začlenění nemocného do společnosti je komplikované, navazování mezilidských vztahů ztíženo.
  6. bipolární porucha
    Nemocný se projevuje v pravidelných intervalech se opakujícími, těžkými výkyvy nálad, kdy se střídá dobrá až flegmatická nálada s nervozitou, smutkem a zoufalstvím. Tyto nálady ovlivňují chování a uvažování pacienta. Onemocnění se projevuje změnami vitality, psychických funkcí a změnami ve fungování organismu, dochází ke změnám v myšlení a soustředění se, řeč bývá velmi rychlá.

Pokud člověka neznáme, těžko můžeme říci, zda je psychicky nemocný a můžeme mu nějak pomoci.
Ale od toho máme odborníky. Opravdu nejsou zodpovědní za své jednání, za své činy?
Když někdo spáchá trestný čin v afektu, také není zodpovědný?
Kde se láme hranice zodpovědnosti?

 

čerpáno:praaceozp,wikipedia,sandoz, a další

Leave a Reply