Jako majitelku psa mě napadla taková myšlenka, kdy poprvé vlastně člověk ochočil psa. My v dnešní době známe tyto mazlíčky pouze jako členy našich domácností a neodpustitelnou součástí rodiny. Ale jak tomu bylo v naší historii? Jak to vlastně všechno začalo? Dnes bych se na to s Vámi ráda podívala.

Pes domácí

  • je to nejvíce domestikována šelma, co se týká soužití s člověkem
  • je jedním z nejstarších domestikovaných zvířat vůbec
  • je známo, že pes provází člověka minimálně 14 tisíc let
  • předpokládá se, že se jedná o zdomácnělého a umělým výběrem změněného vlka obecného.
    Vlk obecný
  • celosvětová populace- odhadem 500 miliónů
  • z toho toulavý a opuštění- minimálně 370 miliónů

Úloha psa byla vždy rozmanitá, člověku je pomocníkem při lovu, přehánění stád, zaujímá nám funkci strážce majetku, svého majitele a dalších domácích zvířat, používá se k přepravě nákladů, jako tažný nebo saňový pes, může být cvičen pro funkci v ozbrojených složkách či k asistenci hendikepovaných osob.
Jak samy vidíte jejich využití v životě člověka je opravdu velmi důležité a dovolím si říct, že pro každého člověka v dnešním světě je nepředstavitelné, že by psi nebyli, i když zrovna psa mít v lásce nemusíte.
V západní kultuře je nezastupitelná jeho funkce jako společník člověka, ale ve východní a jihovýchodní Asii a tradičně i v Evropě sloužil pes i jako potravinové zvíře- neboli psí maso.

Psí maso = je v některých kulturách součást lidského jídelníčku, může být jedeno jako jiná potravina pro svou výživovou hodnotu nebo může být jedeno pro léčivé účinky připisované různým částem psa. Některá náboženství konzumaci psího masa přímo zakazují, ale hlavně v některých zemích Asie, konkrétněji Čína, Vietnam nebo Korea bývá mnohdy považována konzumace psího masa za kulturní stereotyp.
Naproti tomu, lze tvrdit, že v historii byla spotřeba psího masa rozšířena celosvětově a teprve v nedávné době došlo díky euroatlantskému kulturnímu vlivu k jeho potlačení.
Jako další je pes také důležitým laboratorním zvířetem.

V Česku jsou chovány přibližně 1-2 miliony psů, to je na obyvatele nejvíce v Evropě.
Chov psů je na celostátní úrovni upravován zákonem na ochranu zvířat proti týrání, veterinárním a mysliveckým zákonem.

Nejbližší příbuzný psa je tedy vlk obecný – od psa se nám liší v nanejvýš 0,2% sekvence mtDNA (= mitochondriální DNA). Od vlka se, ale pes liší morfologicky – psi mají kratší a širší čenich, celkově pak širší lebku, více dopředu postavené oči, méně robustní zuby a menší a plošší bubínkové výdutě a lebce.
Některé pro psa morfologické znaky včetně povrchové struktury mozku jsou vlastní též šakalům a kojotům a tato podobnost vedla k teoriím, že předkem psa jsou kříženci psovitých šelem. Žádné genetické testy, ale nepotvrzují spřízněnost psa s šakalem, v úvahu připadá jen překřížení vlčka etiopského a nebo dhoula, pro tuto teorii však nejsou přímé důkazy.
První analýzy mtDNA (= mitochondriální DNA) ukázaly, že předkové psích plemen se od vlka oddělily asi před 135 000 lety, jiné výzkumy toto datují do doby před 76-121 000 lety.

Příště se můžete těšit, na to kdy si člověk poprvé ochočil kočku domácí 🙂

Čerpáno: wikipedia.com

Leave a Reply