Z čeho vznikali pohádky jsme si už v minulém článku řekli, ale co se podívat trochu více do té pohádky a ještě jednou si připomenout, jak vývoj a charakter pohádek. Stále si s námi totiž můžete zasoutěžit o bezva knížku pohádek na naší facebookové stránce.

Pohádka nám vznikala také z ústní lidové slovesnosti a proto ti z Vás, kteří jste ještě nečetli bych Vám ráda doporučila zde:

Obecná charakteristika

Jedná se o vyprávění založené na básnické fantasii, zejména svět nadpřirozených jevů. Důležité je, že pohádkový příběh není původně vázán na podmínky reálného světa. Příběh není jako samotný vypravěčem prezentován jako pravdivý a posluchači na něho zpravidla ani nevěří, že by se mohl ve skutečnosti odehrát.

Po slohové stránce je charakterizována jako:

Je charakteristická ustálenými začátky i závěry a doslovně opakované a přejímané přímé řeči.
Důležitou úlohu zde také sehrávají některá čísla, především číslo 3 (trojí opakování, tři úkoly, předměty, bratři, sourozenci, sudičky), dále pak často čísla sedm, devět, dvanáct, třináct, čtyřicet nebo sto.

Figury a situace nejsou podrobně specifikovány, jsou poněkud obecné (v dalekém království, v hlubokém lese, starý král). Neuplatňuje se zde skutečná geografie, ani jména historických nebo současných postav. Děj se odehrává většinou v neurčité minulosti, nejsou tedy uváděny letopočty, stále jen obecné odkazy (za dávných časů). Vše je tedy nereálné a odehrává se ve fiktivním pohádkovém světě. Zdůrazněny jsou velké kontrasty: dobrý/zlý, velký/malý, bohatý/chudý, vznešený/prostý. I přes rozmanitost dějových zápletek, nestává se pohádka volnou hrou fantazie, vše má přísná pravidla.

Historický vývoj pohádky

Historický vývoj pohádky probíhá od starověku. Jisté zápletky mohou být až 6000 let staré (staré jako jazyková rodina). Tradovaná vyprávění však mohou být ještě starší.
Základy evropské pohádky byly nalezeny ve staroindickém eposu – Pančatantra, ve staroegypteské literatuře.
Pohádkové prvky lze též nalézt ve starověkých mýtech předního východu a v obsáhlých epických textech nebo v antických textech.

Literární zpracování pohádek přišlo ve středověku. Mezi prvními je Dekameron – G. Boccaccia, údajně anglické dílo Gesta Romanorum, spis G. F. Straparoly Le piacevoli notti, Pentameron – G. Basileho. Roku 1696 vyšla pohádková sbírka Ch. Perraulta Pohádky matky Husy. Významné dále bylo vydání pohádek Tisíc a jedna noc. Důležitá byla rovněž sbírka Kinder und Hausmärchen čítající 204 pohádkových textů, shromážděných bratry Grimmovými. Významným badatelským dílem je i Súpis slovenských rozprávok od J. Polívky. Autor zde pohádky rozdělil podle základních námětů (např. pohádky o nadpřirozených, zvířecí atd.). Český badatel V. Tille oproti tomu řadí pohádky podle abecedy, u mezinárodně známých ponechává i originální název.

Původ a vznik pohádek
Původ i vznik pohádek studuje srovnávací folkloristika, která stanovila možné teorie jejich vzniku:

  • mytologickou
  • antropologickou
  • migrační
  • historicko-geografickou

Základní témata

Základním motivem pohádek bývá obvykle boj dobra se zlem, pohádky určené dětem končívají vždy vítězstvím dobra. Dobro i zlo bývá povětšinou zosobněno do nějakých fantaskních bytostí, které mívají velmi vyhraněné vlastnosti.
Dalším častým motivem pohádek je motiv daleké cesty, jejímž záměrem může být zisk slávy či bohatství. Muž je většinou stavěn do pozice hlavního hrdiny, žena naopak do pozice postavy, které je nutno pomoci.

Způsob výkladu

Mnoho variant pohádek, zvláště těch určených dětem, má v sobě obsažen morální apel – působení na morální věc života. Jsou jakýmsi návodem pro děti, jak rozlišit dobro a zlo a jak si s nimi poradit. Až některé moderní pohádky se začaly spoléhat jen na barvitý děj. Fantastické motivy pohádek, ale v minulosti nebyly pouhou ozdobou – měly svůj symbolický význam, často právě morální.
Někteří folkloristé pokládají pohádky za historické dokumenty. Například postava zlé macechy je interpretována tak, že v historii ženy často umíraly při porodu. Jejich manžel se znovu oženil a nová macecha s dětmi z prvního manželství bojovala o přízeň i majetek.

„Pohádky jsou více než pravdivé – ne proto, že nám říkají, že existují draci, ale protože nám říkají, že draky můžeme porazit“

  • Neil Gaiman

 

Leave a Reply