Národní obrození

Tento týden máme v naší facebookové soutěži českou knihu, dostali jsme od některých z našich čtenářů takové inspirace a to se nám zalíbilo. Vzhledem k tomu, že v naší české minulosti už bylo národní obrození a lidé se báli o zaniknutí českého jazyka, tak na počest tohoto a v souvislosti s naší knížkou v soutěži bych dnes ráda napsala o právě národním obrození. Tak pojďme na to 🙂

Co je to vlastně národní obrození?
– je proces, který probíhal převážně v 18. a 19. století a označuje obrodu konkrétní národní kultury.

Národní obrození jsou charakteristická pro dobu formování moderního nacionalismu, kdy se utvářely novodobé národy. Obrozenci hleděli do minulosti na slavnější období vlastního národa (zlatý věk) a svoji současnost považovali za období úpadku (doba temna). Snažili se proto o obrodu, oživení národa a to zejména na poli kulturním, později se k tomu často přidala i snaha o politickou emancipaci (revoluce 1848, myšlenka národních států). Oblíbenými tématy období romantismu byla národní historie (zejména středověká) a raná národní literatura, zejména epické básně. Tyto hrdinské eposy byly natolik oblíbené, že byly i falšovány, což bylo později více či méně věrohodně dokázáno (Ossian, RKZ, Slovo o pluku Igorově). K podpoře národní kultury byla rozvíjena národní historiografie a literatura a zakládány instituce jako muzea a divadla.

České národní obrození

• byl proces formování moderního českého národa, který probíhal zhruba od poslední třetiny 18. století do poloviny 19. století.
• jeho vedoucí představitelé se snažili pozvednout český jazyk opět na úroveň jazyka vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti.
• Národní obrození probíhalo současně s procesem transformace stavovského státu v občanskou společnost.

Představitelé českého národního obrození
– označují se jako národní buditelé, k těm nejvýznamnějším patří:

• Josef Dobrovský
• Josef Jungmann
• Josef Kajetán Tyl
• Karel Hynek Mácha
• Božena Němcová
• Václav Thám
• Karel Jaromír Erben
• František Palacký

Zapadlí a ne tolik známí vlastenci

Národní obrození by bylo nemyslitelné bez méně známých i bezejmenných vlastenců a buditelů, kteří působili po celém území obývaném Čechy. Na venkově, kde byly kostely střediskem, kde se setkávali obyvatelé farnosti a řešili věci duchovní i světské, hráli důležitou úlohu obrozenečtí kněží. Ti nejen vyučovali na školách v českém jazyce, ale rozšiřovali a půjčovali českou literaturu a časopisy, psali prózy a básně, skládali písně, zakládali knihovny, čtenářské, pěvecké a divadelní spolky a starali se o pronikání české kultury a českého jazyka mezi obecný lid.

Později do škol přicházeli civilní učitelé, kteří nahrazovali ve výuce venkovského žactva faráře a kaplany, a kteří se též starali o knihovny, čtenářské, pěvecké, divadelní a jiné spolky.
Nejznámějšími českými romány popisujícím působení venkovských buditelů jsou Zapadlí vlastenci Karla Václava Raise a F. L. Věk Aloise Jiráska.

Fáze národního obrození

1. Obranná (konsolidační) fáze – 1775-1805
   
   Probíhalo bránění jazyka, jednalo se o období učeneckého zájmu. Tzv. generace Dobrovského. Datují se sem počátky českého divadla, básnictví a žurnalistiky. Je to doba hledání vlastenectví a stavění se na odpor josefínským centralizačním snahám. Umělci a vědci této doby hledají inspiraci v klasicismu a osvícenství. Nejvýznamnější osobností této doby byl Josef Dobrovský.

    

   Nejvýznamnější osobnosti:

• historikové: Gelasius Dobner, František Martin Pelcl
• jazykovědec: Josef Dobrovský
• vydavatel: Václav Matěj Kramerius
• divadelníci: Václav Thám, Karel Ignác Thám a Prokop Šedivý
• autoři české poezie: Antonín Jaroslav Puchmajer, Šebastián Hněvkovský

2. Ofenzivní fáze – 1805 – 1830

Jednalo se o období vlastenecké agitace. Tzv. generace Jungmannova.

  Nejvýznamnější osobnosti:

• divadelníci: Václav Kliment Klicpera, Matěj Kopecký a Jan Nepomuk Štěpánek
• jazykovědec: Josef Jungmann
  – tzv. Jungmannova škola: Milota Zdirad Polák, Antonín    Marek, Jan Evangelista Purkyně, Jan Svatopluk Presl, Karel Bořivoj Presl a Antonín Jungmann
• František Palacký
• Pavel Josef Šafařík
• Jan Kollár
• František Ladislav Čelakovský

3. Vyvrcholení obrozeneckých snah – 1830 – 1848

Jednalo se o období vítězství národního obrození, které se stalo již celonárodním hnutím. Tzv. generace Palackého.

Rozděluje se na 3 části:

1. stále ještě spjatost s národním obrozením
2. romantismus (Karel Hynek Mácha)
3. počátky realismu (Božena Němcová)

Jako konec národního obrození bývá uváděn rok 1848, kdy došlo v Evropě k revoluci, jež se nevyhnula ani českým zemím.

Reformy

• rok 1781 – toleranční patent – povolena nekatolická náboženství. Upsalo se 100 tisíc ze 3 milionů Čechů.
• rok 1781 – patent o zrušení nevolnictví – zmírnil se útlak poddaných.
• omezení cenzury
• povinná školní docházka – Marie Terezie, souvisí s tolerančním patentem
• germanizace – tvrdě se vyžaduje němčina jako úřední jazyk v rámci celé monarchie; nešlo o poněmčení, ale o zavedení jednotného úředního jazyka
• vyváření centralistického státu – Marie Terezie, Josef II.

Když se řekne národní obrození je nutné zmínit..

Divadlo Bouda

• nejstarším českým divadlem byla Bouda (na Koňském trhu)
• na konci 18. století bylo na náklady hraběte Nostice postaveno Nosticovo divadlo, které v letech 1781 – 1783 koupily české stavy (Stavovské divadlo)

• 1789 zde hrál Jan Nepomuk Štěpánek, Václav Kliment Klicpera,
  Josef Kajetán Tyl, aj.
• 1834 Ochotnické divadlo a Loutkové divadlo (zakladatelem byl Matěj Kopecký)

Josef Jiří Stankovský v románu Vlastencové z Boudy (1877) popisuje budovu divadla takto:

“Bouda tato, jak již z názvu vysvítá, dřevěná, uvnitř plátnem potažená a slámou vycpaná, stála uprostřed koňského trhu naproti hospodě „u císařských“, zadním průčelím proti kašně, na níž nalezala se socha knížete Václava později více do předu pošinutá. Bylo to stavení podlouhlé, nepříliš vysoké a dosti primitivně zbudované, podobající se spíše nějaké kůlně či boudě, jakou vídáme u nynějších majitelů zvěřinců a opičích divadel; nebylo ani natřeno. Pouze na průčelí jeho zavěšený císařský orel, kolem něhož skvěly se v obou zemských jazycích zlaté nápisy „c. k. vlastenecké divadlo“, označovaly, že nalezáme se před chrámem nádherné bohyně Thalie.” *

Čerpáno: wikipedia.com, dejepis.com, cesky-jazyk.cz,
* citace z románu Vlastencové z Boudy (1877)