Při výběru vánočních dárků jsem narazil na nabídku výletů a zaujalo mě Polsko. Přesněji jsem narazil na tajná místa nacistických vůdců.
Vlčí doupě – rozhodnutí o jeho postavení padlo v srpnu 1940 po průzkumu lesa.
-německy Wolfsschanze, polsky Wilczy szaniec je považován za jeho hlavní stan, který využíval nejdéle. Řídil odtud operaci Barbarossa (tento plán počítal s útokem proti SSSR) a o něco později veškeré vojenské akce wehrmachtu.
Nedaleko Polského města Ketrzyn (německy Rastenburg) je komplex bunkrů, přístřeší a kasáren hluboko v lesích, které nechal postavit Adolf Hitler. Je to jeden z téměř dvaceti sídel, úkrytů a velitelských stanovišť, které využíval v letech 1939 – 1945.
Wolfsschanze je též možné přeložit jako vlčí hradba, kde Hitler trávil přes 800 dní od června 1941 do listopadu 1944. Po opuštění tohoto místa, byla celá ubikace téměř zničena. V roce 1944 obývalo velitelství víc než 2 tis lidí, z nichž pouze 20 žen (Ewa Braun toto místo nikdy nenavštívila). Obytné budovy byly skromné, ale funkčně zařízené. Malé pracovní místnosti osvětlené denním světlem, stěny omítnuté nebo obložené dřevem. K základnímu vybavení patřily dřevěné skříně, regály, police, stoly, židle a stoličky. Obývací pokoje měly parketové podlahy.
Hitler denně od 9-10 hod chodil na procházky se psem a nikdo ho nesměl rušit. Okolo 10,30 hod kontroloval poštu, kterou poskytovala letadla nebo kurýrní vlaky. Ve 12 hod začala odpolední rada. Po radě jedl Hitler večeři, od září 1942 jedl jídlo v jídelně kasina a později v jeho bunkru. Počet hostů v kasinu byl omezen. V 18 hod se řešily problémy letecké války, to byly tzv. Večerní rozhovory. Tato setkání probíhala v Hitlerově pracovně a trvala asi hodinu.
Celkový počet zaměstnanců od 3-5 tis lidí uvedených v mnoha průvodcích se zdá být silně podhodnocen.
Profesor F. Seidler uvádí v monografii, že v programových předpokladech předpokládala výstavba Hitlerova hlavního pole zaměstnání pro 50 tis. lidí. Peter Hoffmann v dopise autor této příručky informuje, že 20.července 1944 (den atentátu na Hitlera) bylo na stavbách velitelství přítomno asi 5 tis. pracovníků v ústředí. Ovšem se nenašlo nic z dostupných publikací, žádné dokumenty, které by toto potvrzovaly.
Za osobní bezpečnost Hitlera zodpovídala Říšská bezpečnostní služba. Motorizovaný postranní prapor se do roku 1944 rozrostl na velikost pluku, byl vybaven tanky, protiletadlovými děly a těžkými zbraněmi. Nedaleko Goldapu, to je si 75km od Ketrzyna, byla umístěna jednotka přistání. Zabezpečení Vlčího doupěte bylo sledováno naslouchajícími jednotkami. Ty měly za úkol detekovat letadla v okruhu 100km.
Maskování Vlčího doupě měla za úkol specializovaná zahradnická společnost „Seidenspinner“ ze Stuttgartu (tato společnost existuje dodnes). Většina budov měla ploché střechy s dutinami 10-30cm, které byly naplněny půdou v ní vysazeny keře, zasetá tráva a zřízeny umělé stromy. Na okraji střechy byly kovové úchyty ve tvaru obraceného U. Mezi nimi a stromy rostoucími poblíž se natahovaly maskovací sítě. Z pozorovací roviny vypadal celý jako hustý les.
Účinnost maskování byla ověřena pomocí leteckých snímků. Stěny budov byly pokryty směsí mořských řas a zeleného barviva.
Dále bylo použito psychologické maskování. Lidé pracující na stavbě Vlčí doupě měli civilní pasy. Místní obyvatelé rozšířili, že se zde staví obrovská chemická továrna (Askania Nord Chemische Werke). Do roku 1941 mohla ruská letecká společnost létat mezi Moskvou a Berlínem nad Vlčím doupětem, z tohoto důvodu bylo navrženo, že objekty v lese nemají významný vojenský význam.
Operace Valkýra
Neúspěšný atentát na Hitlera. Krom zlomeného ušního boltce, krvácení pravého lokte a poškrábané kůže na levé ruce se mu nic nestalo. Hitler byl nadšený, a řekl, že dlouho už věděl, že kolem něj jsou zrádci.
Místnost – budova z červených cihel, 10 m široká, 30 m dlouhá a 4 m vysoká. Stěny, strop a podlaha jsou lehké konstrukce. K dispozici je dlouhý, drsný dubový stůl o délce 5-6m.
Tři hodiny po útoku, přivítal na místním nádraží Mussoliniho, návštěva italského vůdce trvala ve vlčím doupěti pouze 2,5 hodiny.
V říjnu 1944 Rudá armáda se posunula k východní hranici Východního Pruska, z tohoto důvodu se sídlo přesunulo do Zossenu poblíž Berlína a o dva dny později nařídil polní maršál Wilhelm Keitel zničení komplexu Vlčí doupě, aby budovy nespadly do rukou nepřítele a aby se nestaly pevností, kterou by později Němci museli dobýt. Odhaduje se, že bylo použito asi 8 tun výbušniny TNT k vyhození jednoho bunkru. Ve vzduchu létaly betonové bloky do dálky 20-30 m a menší trosky i několik set metrů. Celou oblast bylo nutné odminovat a to cca 15 km čtverečných.
V příštím článku se podíváme na další tajné místo.
čerpáno: wolfsschanze.pl, wikipedie, a jiné
