Najít přesné znění není jednoduché. Neexistuje žádné oficiální, které by bylo považováno za pravé a jediné.

Demokracii, můžeme přeložit jako vládu lidu, vláda pro lid, vláda lidem.
Demokracie je státní zřízení, kde vládní moc náleží lidu a je jím vykonávaná zprostředkovaně, a nebo přímo.
Základní rozdíly jednotlivých teorií, jak demokracie funguje včetně svých slabostí a nedostatků a pak jak by ideální demokracie měla fungovat, co by měla splňovat.

Demokracie v Athénách 4. a 5. stol. před našim letopočtem se uskutečňovala ve dvou institucích: lidový sněm a lidový soud. Směn se scházel 40 x do roka a účast byla odměňována platem. Což řecké občany motivovalo k přímé demokracii. Musel to být občan starší 21 let, byl schopen bránit svoji vlast – mohl nosit zbraň. Volit nemohli otroci, ženy a cizinci. Z celkového počtu 200 tisíc Řeků se mohlo sněmu účastnit 20 až 35 tisíc.
Poprvé pojem demokracie se objevil na přelomu 5. a 6. století před našim letopočtem v Řecku. Společnost a politické uspořádání bylo předmětem kritického bádání a filozofických úvah s cílem na to přijít, jaké je to uspořádání tím nejlepším.

Zakladatelem politologie je Platón a Aristoteles.

Platón označoval demokracii za druhou nejhorší formu vládnutí. Pozitivně viděl svobodu jednotlivce, uspořádat si život, jak občané chtějí.

Aristoteles považoval demokracii za závadnou formu státního zřízení. I on vidí jako nejlepší formu vládnutí, kdy občané mají vojenský výcvik, nosí zbraň a má vojenské ctnosti.

Oba se obávali vlády chudiny, která by byla schopna strhnout vládu pro svoje nízké potřeby. Aristoteles vidí jako základ, ať si každý žije jak chce a každý jednotlivec střídavě vládne a je ovládán.

Za zakladatele moderního pojetí přímé demokracie je považován Jean-Jacques Rousseau, který žil v 18. století v Ženevě v městské to republice. Sám odmítá vládu většiny nad menšinou jako takovou. Jeho teorie je taková, že přímá demokracie může být jen v malých společenstvech, kde se lidé znají, kde jsou lidé stejně majetní.

Demokracie může být:
Přímá, lid svoji moc vykonává přímo bez zástupců
– možnost občanů bezprostředně rozhodovat o politických záležitostech státu nebo regionu
Pod přímou demokracii patří:
– referendum, na otázky je opověď ano – ne, buď v rámci kraje, regionu nebo celé ČR, bylo využito pouze jednou a to zda vstoupíme do EU, výsledek je závazný
– plebiscit – hlasování obyvatel určitého území o osamostatnění nebo připojení k jinému regionu (státu, měst)
– iniciativa – právo občanů navrhovat zákony, možno předložit k projednání Poslanecké sněmovně, je nutné sepsat petici s potřebným počtem hlasů.

Nepřímá, reprezentativní
– občané volí své zástupce, kteří za ně rozhodují o politických záležitostech, volby se konají v pravidelných intervalech, tento interval není možné prodloužit
– udělují legitimitu vládě a parlamentu
– moc se převede z rukou lidu na státní orgány, vláda a parlament tak získají oprávnění vládnout a vydávat zákony,
prosazovat svůj politický program
– vyjadřují mínění občanů – občané určují směřování země – dávají občanům možnost kontrolovat vládu – poskytují zpětnou vazbu politikům.

Rovnost členů společnosti – všichni mají možnost účastnit se rozhodování o veřejných záležitostech. Účast jednotlivých členů společnosti má stejnou váhu.

Svoboda – je chápána jako ničím neomezovaná účast na rozhodování celku, spíše než o svobodu jedince jde o svobodu společnosti.Vládnutí v podmínkách právního státu – musí být dodržována určitá pravidla, jako hierarchie norem, uplatňování státní moci pouze v mezích stanovených zákonem, dělba moci a zakotvení jednotlivých složek moci Ústavou, nezávislost soudů a soudců, ochrana základních práv a svobod soudní moci, právo na spravedlivý proces

Rovnost před zákonem a před soudem – obě strany jsou rovnocenné.

Pro fungování systému a demokracie je nutné, aby byly trestné činy a odpovídající tresty řádně definovány.

Retroaktivita je zpětné působení zákonů, což je v demokratické společnosti nemožné, jelikož by to ničilo právní jistotu.

V prvorepublikovém Československu byl zaveden politický systém pluralitní parlamentní demokracie. Tento systém fungoval až do Protektorátu, kdy byl systém podřízen moci Velkoněmecké říše. V podstatě šlo o první totalitu v politickém systému československého státu.

Po osvobození 1945 politický systém navázal na praxi parlamentní demokracie první republiky. Tento stav trval do února 1948, kdy jedna politická strana pod pohrůžkou otevřeného ozbrojeného násilí převálcovala politickou pluralitu a institucionalizovala svoji moc jako všeprostupující vedoucí síla. Od této doby až do roku 1989 vládla za pomoci tajné policie a systému papírové parlamentní demokracie tzv. Národní fronty.
Po roce 1989 došlo k obnově parlamentního politického systému prvorepublikového Československa. Veřejný prostor začal opět svobodně politicky žít. Došlo k rozdělení Československa na Česko a Slovensko.

Do tradičního volebního a parlamentního boje politických stran nepřímo vstoupily policie a zpravodajské služby.
Chtělo by podotknout, že slůvko demokracie je dnes velmi zneužíváno.
Troufnu si říci, že se jaksi předpokládá, že cokoliv je demokratické, je tak nějak automaticky správné.

Ale není to právě naopak?

čerpáno:wiki.iurium,svobodny-svet.cz,boucnik.cz,issmb.cz, internetweek.cz a další

Loading Facebook Comments ...

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here