Jelikož jsem byla nemocná a není to tak dávno, tak jsem přemýšlela nad smyslem života, školy a problémem, který řeší ne jeden z davu školáků, jak základních, tak hlavně středních škol. Jste nemocní, a jak máte dohnat tu látku?

Když jsme byli malí chlapci a malé holčičky, tak rodiče zašli za paní učitelkou a ta jim všechny úkoly dala na seznamu, ale pak přichází přechod na druhý stupeň, kde na každý předmět má žák jiného učitele a tohle už jako na základní škole opravdu nefunguje.

Každý člověk řekne, že už je žák velký a musí si to umět zařídit, ale musím z vlastní zkušenosti říct, že když nejste úplně oblíbení v okruhu třídy, tak Vám jen tak někdo nebude trávit čas, aby Vám nosil úkoly a půjčoval sešity, což takhle fungovalo. Dnes je tomu už jinak a zápisy ze školy si žáci a studenti posílají přes sociální sítě. Bohužel se najdou lidé, pro které je i to problém a těch pár minut je opravdu obtěžuje. A ještě navíc, když jsou zde rodiče, kteří dětem elektroniku nedovolí, vůbec nekoupí, nezařídí internet nebo například zakáží sociální sítě. Je to opravdu smutné, protože i tímto se dítě dostává do rozporu a setkává se se šikanou, protože je snadno zasažitelným terčem. Je zraněný tím, že nemůže mít, to co ostatní a ještě když se mu začnou ostatní posmívat.

Když napíšete pár lidem a slyšíte jen „nejsem doma“, „nemám čas“. Nezbývá Vám nic jiného než se pokusit sehnat nějaké informace jinak. V každé třídě jsou totiž lidé, kteří Vám jen řeknou „já si to nepíšu“, takže je tu znovu problém. Nakonec už Vám nezbývá nic jiného než jít do školy nepřipravený- ano jsou tu dva druhy učitelů. Ti, kteří Vám to omluví a řeknou Vám jen ať si doplníte učivo, ale pak přichází učitelé, kteří Vám prostě nic neomluví, řeknou měl sis to zjistit a nic je nezajímá.

Jelikož jsem toto zažila, tak mohu říct, že to opravdu není nic příjemného, protože najednou máte v hlavě tři trápení.
A to za prvé– samotnému Vám vadí, že jste to nestačili sehnat či doplnit.
Za druhé– ve škole si uděláte problém.
A nakonec i doma, jelikož domů přinesete špatnou známku nebo poznámku za nesplněný domácí úkol či projekt.

Dnešní svět je v tomto ohledu opravdu smutný, žákům a studentům, ale nezbývá nic jiného než se s tímto naučit vycházet, a proto spousta žáků na školu kašle, nevidí v tom žádný potenciál, tak i tak dostanou vynadáno, tak proč se snažit. Dětská dušička je opravdu hodně citlivá, a když dítěti tohle uděláte, někteří jedinci to opravdu berou jako křivdu přes, kterou se opravdu nepřenesou.

Já, když se mi toto stalo, a že to nebylo jednou, kdy mi nikdo nechtěl poslat učivo ze školy nebo mi napsali, že neví či, že si to nepíšou, tak jelikož učitelé mají také sociální sítě, tak jsem napsala přímo učitelům,už mě nic jiného nenapadlo, ale v tu chvíli se z Vás stává miláček učitele, vlezdoprdelka a podobně. To, ale vše jen kvůli tomu, že máte zájem učit se.

Škola je opravdu důležitá a já to zjistila docela brzy. Chtěla jsem se a chci se učit, proto jsem také byla lidem kolikrát pro smích, ale i tak to pro mne bylo daleko důležitější. Dala jsem přednost své budoucnosti a to tím, že jsem si dokázala uvědomit, že ve škole nejste kvůli nikomu jinému než kvůli Vám samotným. Naučte se dělat všechno samy pro sebe, protože když to budete dělat ze své vůle věřte, že Vás to bude daleko více bavit.

O mně si lidé mysleli, že nedělám nic jiného než se učím, ale není tomu tak, jen v hodinách dávám pozor a baví mě to. Poté jen přijdu domů, přečtu si to a nemám problém.

Nyní budu apelovat na všechny žáky a studenty zkuste ve škole říct, že Vám to nevadí, že Vás to baví, ty pohledy jsou opravdu k nezaplacení. Ano, i já mohu říct, že je hodina, která mě nebaví, ale nikdy bych si nedovolila ani položit hlavu na stůl, natož usnout při hodině, vzít si sluchátka či podobně. Možná je to i na výchově, ale přijde mi opravdu smutné, když toto ostatní dělají a pak se ještě diví, že mají špatné známky.

Škola je pro mě opravdu něco jako pozemek a základy mého domečku, který si stavím už od svého narození. Chci na tom světě něco dokázat, a to chceme přeci všichni. Každý, i když si budete myslet, že jste k ničemu není to pravda. Každý máme nárok na život, takový, jaký chceme. Je jen na nás, jak se k tomu zachováme. Ten, kdo stvořil náš život dal každému možnost. Protože každý člověk se narodí nahý, bosý, a to nikdo z nás nezmění, i kdyby se sebevíc snažil. Je to tak nastavené už od počátku a nerozděluje se to na to, zda jsi chudý, bohatý, pěkný, ošklivý, hubený či tlustý. Jsem za to neskutečně ráda a každý, kdo nad tímto váhá tak by si měl uvědomit, že je to jen na něm, co on bude chtít.

Na toto téma mě ještě napadl takový citát, který by se mi líbil uvést. 🙂

„Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“
Seneca  

Loading Facebook Comments ...

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here