Celibát ano nebo ne?

Neženatý, svobodný to je celibát, je to závazek, který spočívá v tom, že člověk žije bez manželství a především bez sexu. Je to zřeknutí se všech sexuálních praktik.
Řekla bych, že se to týká mužů a žen ohledně mnišské komunity, a je spojený s některými řeholemi. Dnes je povinný celibát kněží v římskokatolické církvi. V prvním desetiletí 20. století v Českých zemích, byl celibát povinný u učitelek.
Poprvé se stal církevním zákonem roku 305. Byl zakázán pohlavní styk duchovním, nebo přesněji plozením dětí. Zajímavé je, že mohli žít v manželství, ale bez sexu. V roce 1139 byl zákon pozměněn a manželství u duchovních zrušen.
Většina lidí si nedokáže žití bez lásky, dětí a sexu vůbec představit a slib zdrženlivosti spíš považují za obětování se. Psycholog Jaromír Klimeš si nedokázal představit život bez manželky a dětí. Nezvládl bych samotu a na faře bych se zbláznil, proto cesta celibátu pro mě skončila, protože jako kněz bych mohl zklamat. Ne celibát, ale tíha samoty může vést k tomu, že adepti kněžského života se raději tohoto poslání vzdají.
Sestra Miriam Šašinková je matkou představenou v klášteře klarisek ve Šternberku a Jan Hanák působí jako farář v Bohdalicích. Ona studovala medicínu, on žurnalistiku, sociologii a teologii. V jisté chvíli přijali rozhodnutí, pro některé z nás nepochopitelné – oni přesto hovoří o osvobození, naplnění a radosti. Zřekli se lásky k životnímu partnerovi, manželství i dětí a přijali celibát. Rozhodli se být se svoji největší láskou – Bohem. Jestli je na celibátu něco těžkého, tak to, že na tebe nikdo doma nečeká.
Celibát také přijali Jana z Arku, Leonardo da Vinci, Isaac Newton a nebo Mahátma Gándhí.
V řadě církví spojen s Římem celibát není vyžadován. Například řeckokatolické církve naplňované manželství kněží připouštějí.
Pro mnoho lidí znamená celibátní život kněží jako důležitý. Mají pocit že je to záruka pravé víry a připravenosti k oběti toho, kdo se dal do služeb evangelia a který také zve druhé na tuto cestu. Některým lidem přijde bez ostychu se svěřit neženatému člověku. Částečně je souhlas s životem v celibátu také chápán jako souhlas s katolickou pravověrností a každá diskuse na toto téma je odmítána jako ohrožení pravé katolické víry.
Mnozí kněží žijí se svojí hospodyní, nebo možná bychom mohli říci paní domu a vlastně by se dalo na to koukat, jako na jakýsi způsob manželství. Absence sexuálních vztahů je naprosto hodnověrná, ale jinak všechno probíhá stejně jako v normálním vztahu: společná dovolená, probírání služebních a soukromích věcí, společný večer u televize a mnoho jiného.
Mnoho kněží nemůže nebo nechce mít paní domu. Raději hospodaří sami a nebo jen někoho na pár hodin. Bohužel v některých případech je chybějící ženská ruka vidět z dálky. Mohli bychom život v celibátu přirovnat k životu starého mládence. Nevím jaká je statistika selhání kněží s tajnými sexuálním vztahy k ženě nebo mužům. Ale myslím si, že ne každé selhání musí být spojené pouze s celibátem. Existují přeci i selhání manželů. Proto by bylo spravedlivé toto soudit stejně. Mělo by se určitě takové selhání posuzovat každé zvlášť a podle situace a podle daného člověka. Samozřejmě takové selhání kněze může mít špatný příklad pro druhé, pro život a důvěryhodnost.
Možná by stálo za zmínku, když Bůh stvořil Adama a ten žil v ráji a později si začal všímat, že vše živé je spárované jen on ne. Bůh neměl v úmyslu nechat Adama samotného a tak ve spánku z jeho žebra vytvořil Evu. Po probuzení Adam zajásal, že vidí někoho jako je on.
O co jde u celibátu v církvi vysvětluje kanonické právo.
Kán. 277 : Duchovní jsou povinni zachovávat dokonalou a trvalou zdrženlivost pro Boží království, proto jsou vázání celibátem, který je zvláštním Božím darem.
Z formulace kánonu plyne, že se závazek týká dokonalé a trvalé zdrženlivosti v pohlavním životě. Zdrženlivost se nekryje s čistotou, spočívající v užívání sexuality ve shodě s mravním řádem. Představuje jednu z jejích forem úměrně k zvolenému životnímu slohu, dobrovolně upuštění od sexuálních aktivit. Motivem tohoto závazku, který se zdá na první pohled hodně náročný je podle kodexu Boží království. Tento pojem označuje vše, co přichází mezi nebem a zemí na svět v Ježíši Kristu jako momentu dějin spásy i jako jejich cíli. Závazek celibátu je sice zcela jasně hodnocen jako uložená povinnost, ale je definován jako dar od Boha.
Z toho plyne: kodex nehodnotí celibát jako nepříjemnou povinnost, která by mohla být vnucována proti vůli,
příjemce je tím obohacován, jinak by dar ztratil smysl
Obohacení neznamená, že obdarovaný si to musí uvědomovat. Když Jan Pavel II. říká, že netušíme kolik duchovního bohatství je v celibátu skryto, dospěl k této myšlence časem, plynoucí duchovní zkušeností, kterou neměl vždy.
Uvažuje se o budoucnosti celibátu. Zda ano či ne.
Nevím zda je správné žít v celibátu nebo ne. Vím, že každý věříme něčemu jinému. Někdo se rozhodl žít pro druhého se vším všudy a druhý pro Boha.
Zbigniew Czendlik: Jestli je na celibátu něco těžkého, tak to, že na tebe nikdo doma nečeká.
Který vztah je ten správný nechám na vás.
čerpáno:www.fatym.com, www.getsemany.cz, www.stoplusjednicka.cz, www. pastorace.cz
Předchozí článekŠkola jako základ a smysl života
Další článekMá řemeslo zlaté dno?

Leave a Reply