Máme tu léto a většina dětí jezdí v létě, když mají prázdniny na tábor, ať už z jakéhokoliv důvodu. Ale je to pro ně hlavně změna a tak mě napadlo Vám o tom něco napsat. Dnes o půl desáté jsem si byla pro syny na táboře. A napadlo mě se zamyslet nad otázkou jaký tábor je vlastně dobrý.
Zamysleli jste se někdy, co je vlastně dobré pro moje dítě? Myslela jsem si, že prostě přihlásím děti na tábor a děj se vůle boží. Ano takto to bylo za myšleno a děláno za mého dětství. Ale dnes jsou naprosto jiné možnosti a velký výběr. Z médií se dozvídáme spoustu informací. Některé jsou pozitivní, což vlastně chceme slyšet, ale jsou i negativní. Buď se naše děti nakazily nějakými bakteriemi nebo špatným jídlem. Nebo instruktor veze děti v přívěsu na koně. Ale staral se někdo proč tomu tak je. Nechci se zastávat ani jedné strany a polemizovat co je správné nebo není. Ale pracovat s dětmi je velmi náročné nejen časově, ale i psychicky. Děti jsou neposedné a každé dítě je jiné a zamysleli jste se někdy na tím, že Vám leze n nervy občas Vaše jedno, dvě nebo tři děti, ale oni jich tam mají najednou třeba 30. Ano, mnoho z Vás mi právě řekne, my jsme je do toho nenutili, oni si to vybrali samy a tak by se podle toho měli chovat, ale jak se říká u všeho ostatního tisíce lidí, tisíce názorů. Pro někoho bude toto dobře a pro někoho zase špatně.
Nemám iluze,že bych měla ty nejlepší děti, nejhodnější nebo nejdokonalejší, jsem jedna z těch starších matek a tak nějak to beru hodně sportovně. Ano moje děti zlobí, vztekají se, občas si dělají naschvály. Jsou to moje děti a jsem na ně pyšná. A myslím si, že není na škodu,aby si děti zkusily něco nového nebo jiného něž na co jsou zvyklý z domova. Dnešní děti mají mobily, počítače, herní konzole a vlastně si neumějí hrát. Neumí se pohybovat po lese, nepoznají stromy. Nenaučí se, jak se postarat samy o sebe, protože počítače jim říkají něco jiného a realita je taky jiná.
Letošní prázdniny oba kluci byli na táboře, kde byli zakázány mobily, nebyla elektřina, splachovací záchod…..a věřte přežili to. Už jsou doma přes dvě hodiny a ještě nezavřeli pusy. Mají zážitky, hráli různé hry, učili se založit oheň bez pevného podpalovače….Museli si po sobě umýt nádobí. Ne pod tekoucí vodou,ale ve škopku nebo lavoru.
Tleskám vedoucím a opravdu se jim skláním, že tolik dávají našim dětem. Že mají tolik trpělivosti. Počasí tento týden předvedlo svůj koncert ….ukázalo vše co se dá snad zažít, jen jim nesněžilo. Překonali bouřku, šílený liják, vedro, zimu….a měli pouze chatky na trávě, jo postele vyvýšené a spali ve spacáku. Přijeli smrdlavý,špinavý, ale naprosto spokojený…
