Život mnichů v Novém Dvoře

Rodiče byli na dovolené, podnikali výlety a jedno místo mě velice zaujalo a o něj bych se s Vámi chtěla podělit.

Nedaleko Teplé na Karlovarsku v Západních Čechách je klášter Nový Dvůr.

Vznikl v roce 2002 ze zchátralého barokního statku. Místo vzdálené od civilizace, ke kterému se dojede po polní cestě, by nikdo neřekl, že na něj koukne něco tak krásného a čistého. Za tento architektonický skvost můžou architekti Jan Soukup a Angličan John Pawson. Klášter byl prohlášen za Stavbu Karlovarského kraje 2005, získal ceny Wienerberger Brick Award 2006, Ecola Award 2008 a ocenění Frate Sole 2008 za výjimečnou církevní stavbu, které je udělováno pouze jednou za čtyři roky. V klášteře mimo jiné najdete dům pro návštěvníky, expozici přibližující klášterní život a prodejnu s produkty, které vyrábí mniši. Od nepaměti mniši pracují, pro udržení osobní rovnováhy, a aby si zajistili obživu.

První mniši už ve 4. století pletli koše, které prodávali. Podle řehole svatého Benedikta a cisterciácké tradice je zahálka nepřítelem duše. Vyváženě pojí společný život a nezávislost, práci a modlitbu, chudobu nikoli nouzi. Řád trapistů je velmi asketický mnišský řád, který působí v rámci římskokatolické církve a jeho historie sahá do 17.století.

Život mnicha – sedmkrát denně se schází k modlitbě

Mniši vstávají kolem 3 ráno s ohledem na roční období. Ve 3,15 začíná noční oficium trvající asi hodinu, potom následuje půlhodina tiché osobní modlitby. Mezi 5-6 hodinou se bratři věnují četbě, někteří si jdou ještě odpočinout. V 6,15 se komunita schází v kapitule k četbě Řehole. Otec převor doprovází každý druhý den Řeholi svatého Benedikta vlastním komentářem a použije jej na momentální potřeby a situace. Po kapitule následuje modlitba ranních chval a mše svatá. V čase 8 – 9 je čas na modlitbu nebo čtení a někteří mniši už jdou do práce. V 9 hodin se schází komunita k dopolednímu oficiu. Po tercii se všichni bratři, kněží i nekněží rozcházejí pracovat. Ve 12 se komunita modlí polední oficium, potom mají společný oběd a chvíle odpočinku, modlitby nebo četby.

Ve 14 hodin se bratři shromáždí k odpolednímu oficiu. Od nóny do nešpor, které začínají v 17,30 se mniši opět věnují práci. Půlhodina před nešporami je vyhrazena osobní modlitbě. Po nešporách následuje chvíle osobní modlitby a večeře. Po 19hodině se bratři scházejí ke společné četbě, někdy je tento čas věnován čistění zeleniny, porcování, jindy procvičování zpěvu. V 19,30 se komunita modlí závěrečný kompletář, závěrečnou modlitbu dne. Kolem 20 udělí převor všem bratřím své požehnání, nastává velké mlčení a čas spánku.

Je málo lidských skupin, kde jsou tak rozdílní, aby vytvářeli tak jednotné společenství jako mniši. Vzdělání bratří je různé, někteří jsou vyučení, s maturitou a jiní absolventi vysokých škol. Mnichů je přibližně 70, a podle konkrétních jedinců pracují v lesích, v rostlinné výrobě, či se starají o stádo ovcí. Pracují většinou jednotlivě nebo v menších skupinkách. Nic je neodlišuje od sousedů. Mají montérky i pracovní stroje.

(Mladý) muž přijde do kláštera, vysloví přání stát se mnichem. Seznámí se s některým s bratří a otcem novicmistrem. Je-li jeho přání upřímné a opravdové, po několika pobytech v klášteře se stane „postulantem“, to může trvat devět měsíců, rok, někdy i déle. Po uplynutí této zkušební doby přijímá kandidát oděv novice. Po dobu dvou let se učí novému životu, dozrává nejen jako mnich, ale jako i člověk. První sliby skládá na dobu tří let. Mnich slibuje, že bude žít v klášteře v souladu s pravidly cisterciáckého života a usilovat o neustálé obrácení. Udělá proto vše, aby se nezastavil na cestě, a aby zůstal bdělý a přitom klidný, otevřený Boží službě. Po vypršení časných slibů se může zasvětit Bohu slavnými sliby na celý život.

Přestavbou zchátralé budovy postavené v roce 1760, vznikl dům pro hosty, která původně sloužila k ustájení ovcí. Severní část budovy zabírají tak zvané fortny. Hosté zde najdou výstavu fotografií, která přiblíží v rychlosti jejich život. Pokud by chtěli poznat život lépe, můžou shlédnout 30-ti minutový film režisérky Marie Šandové. V klášterním obchodě si mohou koupit hořčici vlastní výroby, pleťový krém, džemy další mnišské výrobky, jako i krásné knihy, růžence a obrázky.

Klášter není turistickým místem, není přístupný ani studentům architektury. Přijímání návštěv tohoto charakteru není v souladu mnišským životem.

Pokud hosté, muži, kněží nebo řeholníci projeví přání, mohou s nimi strávit několik dnů, týden a sdílet mnišský život v tichu a modlitbě. V průběhu svého pobytu se společně účastní v jejich kostele mše svaté a božských oficií. Zbývající čas využijí k osobní modlitbě a četbě. Mohou se setkat s knězem, který je k dispozici hostům či požádat o manuální práci. Ubytovaní jsou v 1.patře v jednolůžkových pokojích s vybavením – sprcha i toaleta jsou k dispozici. V knihovně naleznou pěknou knihu ke čtení. V budově jsou i pokoje pro rodiny, které přicházejí navštívit své syny, mnichy. Jídelny jsou v přízemí. Jídla je dostatek, jsou zajištěny snídaně, obědy i večeře, proto není třeba přivážet svá jídla. Hosté jedí mlčky, poslouchají hudbu a v poledne četbu z refektáře mnichů. Pomáhají při přípravě a úklidu stolů a mytí nádobí. Cena za noc je uvedena na pokoji. Bratři jsou připraveni uhradit část nebo i celou částku za ubytování, protože finanční náklady by neměly zabránit návštěvy u nich. Aby nebylo rušeno mlčení, není v domě pro hosty přístup k internetu. Také žádají hosty, aby uvnitř budovy nepoužívali mobilní telefony. V prostorách domu hosté zachovávají ticho jako vzácný majetek, společný všem.

Ještě bych ráda zmínila, aby mohli ekologicky vytápět klášter štěpkou, zakoupili při budování kláštera 113 hektarů lesa. Rozlohu lesa rozšířili o několik hektarů zalesněním půdy, která se nehodila pro zemědělské využití. Bratři se věnují menším těžbám- likvidace polomů nebo kůrovcových ložisek. Kvalitní dřevo prodají, ostatní použijí na vytápění kláštera. Jiní bratři se zabývají prořezávkami, sázením a ožínáním sazenic.. Tyto činnosti jsou pro ně jako stvořené. Lze je provádět v tichu, vyžadují pozornost, vytrvalost.

Mnišské podnikání je jiné, jeho cílem není ekonomický růst do nekonečna. Práce nestojí ve středu našeho života, náš cíl je jiný, duchovní. Víme, ale dobře, že žijeme v ekonomickém prostředí, která má svá pravidla. Proto je tato rovnováha velmi jemná a vyžaduje neustálou bdělost. Snadno by se dalo sklouznout do jednoho nebo druhého extrému.

U podnikatelů je to tak, že pokud zájem roste, přijmou nové zaměstnance a posílí výrobu.