Minule jsem vám představila komunitu mnichů.
Přemýšlela jsem, jak to mají ženy – jeptišky neboli správně řeholnice
Přečetla jsem mnoho článků, abych vám to tu mohla nějak shrnout. Nejsem znalec teologie, ale na netu se články dosti liší. Existují tři druhy náboženských komunit, kde najdeme jeptišky.
1. kontemplativní komunity – zaměřují se na modlení několik hodin denně, žijí skromně, v ústraní a především meditují,
opouští klášter pouze ve výjimečných případech, vydělávají si na sebe šitím, vyšíváním věcí na bohoslužby,
zdobením svíček, vše musí být spojené s vírou
2. tradiční apoštolské komunity – pracují v oboru vzdělávání a zdravotní péče, mnoho z nich pomáhá
v nemocnicích nebo učí na školách
3. netradiční apoštolské komunity – pomáhají ostatním lidem, zejména bezdomovcům na ulicích, chudým,
postiženým nebo lidem s AIDS/HIV. Asi by vás nenapadlo, že tyto jeptišky komunikují pomocí internetu,
dokonce některé píšou blogy.
Jak se stát jeptiškou
Pro většinu lidí je toto rozhodnutí těžko pochopitelné a pro mnohé z nás tak trochu zvláštní – z pohledu sester je to láska srovnatelná s nejromantičtějším vztahem. Smutnou nebo rozčílenou jeptišku těžko potkáte, jsou veselé, nad věcí, kreativní a spokojené s životem jaký je.
Důležité je splnit několik podmínek:
a) katolička, svobodná – pokud jste vdaná, církev musí sňatek anulovat, pokud jste vdova – jste považována jako single
b) věk 18 – 35 let
c) vzdělání – nejlépe vysokoškolské, není nutné, ale vysokoškolský titul ukazuje na  jistou vyzrálost
d) finanční bezúhonnost
e) pokud máte děti musíte počkat, až vyrostou – nesmí být na vás nikdo závislý, nebo zařídit pěstounskou péči
První fáze může trvat 1 – 3 roky, je to důležité rozhodnutí a musíte si s ním být jistá.
Druhá fáze trvá 6měsíců až 2 roky, kdy pracujete a žijete v klášteře, většinou na vlastní náklady.
Třetí fáze jste už jeptiškou, ale nebudete přijata na plno. Toto trvá jeden až dva roky a to z důvodu, aby vy i představení kláštera měli jistotu, že děláte správnou věc. Sestry své sliby obnovují každý rok. Musíte se nechat ostříhat, dostanete černý hábit,  nové jméno a odpřisáhnout, že budete věrná Bohu.
Já bych se chtěla zaměřit na kontemplativní (hloubavou, rozjímavou, přemítavou) komunitu.
Jedná se o jeptišky – klarisky.
Svatá Klára zakladatelka řádu, roku 1212  tehdy 18tiletá, pocházející z italského šlechtického rodu Offreducci-Faverone v Assisi, dcera rytíře Favorina a šlechtičny Hortulany, Už od dětství byla Klára nábožensky založená. Což vedlo k tomu, že přibližně ve dvanácti letech začala kamarádit s jistým Františkem, později také svatým, dokonce jeden z nejsvatějších. Její rodině se přátelství s podivným mladíkem moc nelíbilo a proto ji začali nutit do vdavek. Díky strýci měla být provdána za císařského důstojníka hraběte Rogera. Za pomoci přítelkyně uprchla tajně z domu. Jejím cílem byl kostelík Porcinkule. V něm si nechala ostříhat vlasy a přijala řeholní hábit. Strýc ji však vypátral a za pomoci ozbrojeného doprovodu chtěli odvést. Klára před nimi vběhla do kostela a držíc se oltáře stáhla závoj, všichni uviděli její ostříhání – znak zasvěcení. František pro Kláru a její nově vznikající komunitu vymohl malý klášter s kostelem sv. Damiána. Odtud první jejích název “Chudé uzavřené dámy sv. Damiána. Název Klarisky se ujal až po její smrti. Řeholní pravidla obdržely od Františka, které Klára upravila. Hodnostáři se tak tvrdého života v chudobě zhrozili. Ta však na absolutní chudobě trvala a o potvrzení jejího privilegia žádala papeže. Jednalo se o právo nic nevlastnit osobně, ale ani nepřijímat nic do vlastnictví komunity. Z rodiny do komunity jako první přišla její mladší sestra Anežka a pak i Beatrice. Nakonec i jejich matka Hortulana.
Mezi těmi s kterými si Klára dopisovala, byla i princezna Anežka česká, která se rozhodla následovat její příklad. Nejstarší ze čtyř dopisů odeslaný z Assisi je z roku 1235. Anežka Přemyslovna zakládá Anežský klášter, dnes je z něho muzeum. Klára s Anežkou si dopisují a stávají se duchovními přítelkyněmi. Anežka vstupuje do kláštera, který založila a jako první se stává abatyší. Spolu s Klárou bojují za život ve františkánské chudobě. .Přísný řád Kláry přitahoval vynikající mladá srdce na více místech Evropy již za jejího života.
I jako abatyše Klára těžce pracovala, často se postila, jedla pouze třikrát týdně chleba a vodu. Spávala na holé zemi, a pod rouchem nosila košili z vepřové kůže. Štětinatou stranou na holém těle, není divu, že byla stále nemocná. Přesto za svou řeholi bojovala neúnavně všemi silami. Umírala po více jak 22 letech, 15.8.1255 po těžké nemoci. Klára po dvou letech papežem Alexandrem IV. byla prohlášena za svatou. Breviář k památce uvádí, že kostel sv. Jiří, v němž byla pohřbena, byl přebudován v basiliku a ta dostala její jméno. V roce 1849 bylo zjištěno, že její tělo nepodlehlo rozkladu.
Papež Pavel VI. prohlásil sv. Kláru za patronku televize. A to z důvodu, že byla jasnozřivá. Když byla nemocná a nemohla se zúčastnit bohoslužeb, promítla si je na zeď cely, aby o ně nepřišla.
Jeptišky Klarisky chodí bosy, nejedí maso a nemají žádný majetek. Žijí v klauzuře svého kláštera, kam nikdo jiný nemá přístup. Tento prostor ticha a modlitby opouští jen, když je to nutné. Modlí se několik hodin denně a pracují přibližně pět hodin během dne.
Přesto jsou spokojené, šťastné a oddané Bohu.
čerpáno: idnes, catholica.cz, klarisky.cz
Předchozí článekŽivot mnichů v Novém Dvoře
Další článekDětský domov- děti na rozcestí

Leave a Reply