Vánoční stromky už na náměstích svítí a domovy se pomalu oblékají do slavnostního šatu. Jak ale vypadaly vánoční ozdoby dříve, čím si naše babičky zdobily stromeček a jak se z jednoduchých jablíček stala třpytivá krása, která dnes zdobí domy i ulice?
Od zelených větví k první výzdobě
Ještě dlouho předtím, než se v českých domácnostech objevil první vánoční stromek, lidé zdobili své příbytky zelenými větvemi, svíčkami a jednoduchými symboly světla a života. Zelené větve jehličnanů měly chránit dům před zimní temnotou a připomínat trvalost života i v nejchladnější části roku. V chalupách se často objevovaly větvičky ve džbánu, skromný věneček nad dveřmi, svíčka v okně nebo jednoduché vystřihované motivy z papíru. Nešlo o dekorace pro efekt, ale o drobné symboly, které měly přinést klid, ochranu a dobrou úrodu v dalším roce.
Jedlé ozdoby: jablka, ořechy a perníčky
Když se v 19. století začal v českých zemích prosazovat vánoční stromek, první ozdoby byly úplně jiné než dnešní – především jedlé. Na větve se věšela jablka, ořechy, sušené ovoce, perníčky, křížaly nebo drobné pečivo, a stromek tak byl zároveň symbolem hojnosti i sladkou odměnou pro děti. Každý prvek měl svůj význam: jablko se spojovalo se zdravím a láskou, ořechy symbolizovaly moudrost a ochranu, často balené do zlatého papíru pro štěstí. Papírové řetězy, vystřihované hvězdy a mašle z látek dodávaly stromku barvu, ale pořád platilo, že se zdobí hlavně tím, co je „po ruce“ – z kuchyně, sadu nebo pole.
Domácí tvoření jako rodinný rituál
Velkou část ozdob si rodiny vyráběly samy doma. Děti stříhaly a lepily papírové řetězy, hvězdy a vločky, ženy pekly zdobené perníčky, muži zase často vyráběli dřevěné figurky nebo jednoduché betlémové postavičky. Společné večerní tvoření se stávalo neodmyslitelnou součástí adventu a dodnes na něj mnoho lidí vzpomíná jako na to „pravé vánoční kouzlo“.
Velmi oblíbené byly slaměné ozdoby – hvězdičky, kříže, srdíčka či malé „panenky“, které spojovaly křesťanskou symboliku s odkazem na venkovský způsob života. Přírodní materiály, jako je sláma, dřevo, látka nebo sušené ovoce, dodávaly výzdobě jednoduchost a útulnost, kterou si mnoho domácností rádo vrací i dnes.
Zrod skleněných ozdob
Zlom přinesl rozvoj sklářství. Ve druhé polovině 19. století se v německé Lausche a poté i v českých zemích začaly objevovat první skleněné vánoční ozdoby, inspirované tvary ovoce a ořechů, které dříve visely na stromcích v přírodní podobě. Z původně jednoduchých skleněných koulí se rychle stala módní záležitost, která dodala stromkům nový, třpytivý vzhled.
V českých zemích se výroba skleněných ozdob naplno rozvinula na přelomu 19. a 20. století, zejména v podhorských oblastech severních Čech, třeba na Jablonecku a v Podkrkonoší. Místní skláři začali foukat nejrůznější tvary – koule, rampouchy, hruštičky, zvířátka nebo figurky, a postupně si české vánoční ozdoby získaly věhlas i v zahraničí.
Česká skleněná krása
České skleněné ozdoby se vyznačují jemnou ruční prací, precizními detaily a bohatým zdobením barvami, třpytkami a dekory. Mnoho dílen i dnes pracuje tradičními postupy: sklo se ručně fouká nad hořákem, tvaruje do forem a následně se ručně maluje. Každý kus je tak originálem, který v sobě nese kus řemesla i příběh místa, kde vznikl.
Kromě klasických koulí se vyrábí také perličkové ozdoby – drobné skleněné perle navlečené na drátky, skládající se do hvězd, vloček, zvonečků nebo malých postaviček. Tyto ozdoby zažily velkou oblibu už před první světovou válkou a mnohé rodiny je dodnes opatrují jako rodinné poklady po babičkách a prababičkách.
Ozdoby v českých domácnostech včera a dnes
Ve 20. století se výzdoba domácností stala pestřejší – vedle tradičních přírodních ozdob se objevují barevné skleněné sady, ozdoby na špičku stromku, figurky z vaty či vosku i první světelné řetězy. Místo živých svíček se kvůli bezpečnosti stále více používají žárovky, nejprve v barevných „žárovičkách“, dnes v podobě úsporných LED světýlek.
Dnešní výzdoba často kombinuje tradici s moderním designem. Na jednom stromku se mohou potkat zděděné skleněné ozdoby po babičce, perníčky pečené s dětmi a k tomu moderní světelné řetězy, dřevěné dekorace či ozdoby v jednotné barevné paletě. Ať už je styl jednoduchý přírodní, nebo třpytivý „soutěžní“, pořád platí, že stromeček je především obrazem konkrétní rodiny a jejího příběhu.
Jak vypadala výzdoba domů a ulic
Zatímco dříve se sváteční atmosféra soustředila hlavně dovnitř domů a do kostelů, ulice měst a vesnic byly dlouho bez speciální vánoční výzdoby. Veřejné osvětlení tvořily nejprve olejové a petrolejové lampy, později plyn a nakonec elektřina – bez zvláštních dekorací. Za vánoční „výlohu“ města tak sloužily spíš ozdobené výlohy obchodů, betlémy v kostelech a slavnostně upravené vstupy domů.
Teprve s rozšířením elektrického osvětlení a tradicí veřejných vánočních stromů začaly města postupně zdobit i ulice. Na stožárech veřejného osvětlení se objevily jednoduché světelné motivy – hvězdy, zvonečky, stromky nebo sněhové vločky, někdy doplněné girlandami mezi lampami. Dnešní světelné instalace, slavobrány a nasvícené budovy tak navazují na poměrně mladou, ale rychle zakořeněnou tradici, která doplňuje sváteční atmosféru v ulicích.
Tradice, která žije dál
Příběh vánočních ozdob ukazuje, že se během let mění materiály, tvary i módní trendy, ale základ zůstává stejný – touha ozvláštnit zimní čas světlem, barvami a symboly naděje. Ať už dáte přednost vlastnoručně vyrobeným ozdobám z papíru a slámy, nebo ručně foukanému sklu, každá ozdoba se stává součástí rodinné tradice, která se předává z generace na generaci. Možná právě letos stojí za to zavěsit vedle třpytivé skleněné koule i obyčejné jablíčko nebo vlastnoručně upečený perníček – jako malou připomínku toho, že kouzlo Vánoc není v dokonalosti, ale v příbězích, které společně prožíváme.
Zdroje obrázků: google.com
