Dnes bych se chtěl zamyslet nad otázkou: Má řemeslo zlaté dno?
Nejdříve se podíváme do historie.
Když Henry Ford roku 1913 zavedl pásovou výrobu, jeho dělníci utekli. Automobilový magnát postupem času zjistil, když potřebuje zaměstnat sto dělníků musí jich přijmout na tisíc. A to z důvodu, že na počátku minulého století většina nesnesla ztrátu samostatnosti, kreativního přístupu. Mluvíme o věku, kdy dělník byl myslící, tvořivý, zručný, vynalézavý a bylo mu proti mysli stát se mechanickým pokračováním stroje. Zde Fordovi a jeho podobným pomohl další vynález 20.století a to spotřební dluh. To bylo něco co bylo do této doby morálně a společensky neúnosné. Z ničeho nic dlužil skoro každý. Dokonce, dluh ve světě kapitalismu se změnil na civilizační nástroj. Komunisté si pojistili své lidi stranickou příslušností, kapitalismus si loajalitu zajistil zadlužeností. Dodržování pracovní morálky otrávených dělníků a znuděných úředníků vedlo k pravidelnému splácení dluhu.
Mladý Frederick Winslow Taylor ovlivnil jak Lenina tak Stalina. Mladík, který měl studovat práva na Harvardu, začal mít problémy se zrakem, se vyučil vzorkařem a mechanikem v továrně rodinných přátel Taylor si všímal přístupu dělníků k práci. Jeho Zásady naučného řízení měly vliv v první třetině 20. století. Přišel na to jak továrníkům ušetří peníze. Manažeři sepíší práci vlastních dělníků, pak ji roztřídí, zpracují do tabulek a tím ji zredukují do pravidel, zásad a formulí….v podstatě vytvoří normy.
Kvalitu řemesla a ruční práce od pradávna zajišťovali movití zákazníci a to císaři a aristokracie, později uhelní baroni.
Staré české přísloví praví: Že řemeslo má zlaté dno. Je tomu tak?
V 80. a 90. letech minulého století bylo řemeslo něco jako sprosté slovo. Přeci nebudeš pracovat rukama. Je tomu i dnes?
Maminka nebo tatínek, kterým je 35-40let vidí ve svém dítku ministra, právníka hlavně ,aby nepracoval rukama.
Firmy se přetahují o zaměstnance, chybí řemeslníci. Zahraniční pracovníci jsou podle prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého jen momentální záplata. Vzdělávací systém podle něj nereaguje potřebně na poptávku trhu. Národní ústav pro vzdělávání ve své zprávě za rok 2017 konstatuje, že vysokoškoláci a absolventi gymnázií mají na trhu lepší pracovní uplatnění než absolventi středoškolského oboru bez maturity. Ptáte se proč? Protože ve světě je velká konkurence v zemích, které mají dostatek pracovníků ochotných pracovat za nižší platy.
Uchazečů na střední školy narůstá a na učilištích zůstávají volná místa. Některé obory zažívají boom. Například kominíci. Díky nařízení o pravidelných kontrolách a čištění komínů, a to z důvodu proplácení případných škod od pojišťoven. V roce 2005 se vyučili čtyři kominíci v roce 2017 to bylo už 119, ukazuje analýza sociace malých a středních podniků a živnostníků.
Firmy kvůli nedostatku řemeslníků odmítají zakázky, nejsou lidi, natož kvalifikovaní.
Šikovného elektrikáře, tesaře, pokrývače, natěrače, malíře a takového ševce je jako hledat jehlu v kupce sena.
Trvale klesá počet zednických, instalatérských a lakýrnických profesí. Skoro nikdo nechce dělat řezníka, masokombináty se musí obracet na posily z Mongolska. V roce 2005 se řezníkem vyučilo 235 mladých lidí dnes je to přibližně 75. Drží se cukráři a ožívá pekařské řemeslo.
Někde bylo napsáno, že matka nechtěla, aby její syn byl tesařem, když bude pršet nebo bude zima, její syn nebude přeci dělat venku. On by mi chlapeček v tak špatném počasí nastydl.
Běží čtvrtá průmyslová revoluce, kterou provází digitalizace a automatizace výroby, ale měla by zahrnout i řemeslo.
O inteligentní domácnost v v digitálním světě se o vás nepostará tak zvaný ajťák, ale topenář a instalatér.
Bez 3D tiskáren, dronů se brzy už nikdo neobejde. Pokrok nezastavíme. Ale dron, 3D tiskárna nebo nejlepší robot vám nevymění žárovku, nenatáhne rozvody vody v bytě, nevymění vypálený kabel ve zdi, nepoloží podlahu, neopraví děravý okap. Na to jsou potřeba šikovné ruce. Ty jsou čím dál tím víc vzácnější.
Ještě je třeba se zamyslet nad otázkou platy.
Nejlépe jsou na tom nejrůznější vysokoškolské profese. Vysokoškolské vzdělání jakéhokoliv zaměření, člověk dosáhne k částce 30000,- a víc. Na stejné peníze se dostanou jen nadprůměrně placení řemeslníci. Řemeslo má možná zlaté dno, ale co se týče přijmu je hodně pod vysokoškolskými profesemi. Středoškolské obory nebo gymnázia jsou v praxi na tom hůř. Průměrný automechanik dostane víc peněz, než běžný administrativní pracovník bez VŠ vzdělání.
Asi největší problémem u řemesla je narůstající papírování a její složitosti, obzvlášť pro někoho, kdo by chtěl pracovat samostatně. 
Můžete být naprosto skvělý elektrikář nebo řezník, ale abyste se tomu mohl plně věnovat potřebujete kolem sebe účetní, právníka, hygienika a mnoho dalších profesí, pro tak jednoduché povolání. Pokud vše zvládáte, můžete absolvovat i vysokou školu. To je ten důvod, proč se řemeslníci vytrácejí. Jeden člověk nemůže zvládat řemeslo po stránce právní, fyzické a především finanční. Cena strojů je vysoká. Bohužel vám nebude stačit jeden kůň a jedno kladivo.
Učňovská místa ve výrobě, jsou ohrožená díky „čínské ceně“. Vyučený pracovník má málo jistoty osobního rozvoje. Firma mu ani nenabídne jistotu, že u ní bude pracovat celý život. To, že budete chtít pracovat ve firmě dlouhodobě se dnes neodměňuje. Proto ta nejistota.
Bohužel se stalo to, že na učňáky se hlásí děti ze sociálně a vzdělanostně slabých rodin, bez ambicí a víry v úspěch. To má vliv na úroveň vzdělání, kterého je možné dosáhnout.
Když se podíváme na mladé lidi, co dělají?
Mačkají v ruce mobil a chtěli by něco řídit. Především by chtělo ve společnosti změnit názor na řemeslo. Stát by měl začít podporovat práci rukama jako takovou. A potom už zmiňované, je problém u rodičů.
Slovo učňák není něco nakažlivého nebo urážejícího. Měli bychom ukázat klukům i holkám, že řemeslo je důležité. Budete se divit, ale i holky jsou malířky, obkladačky, jedna mladá slečna vyhrála instalatérskou soutěž.Šikovný obkladač si může vydělat i 80.000,- ale i on se musí vzdělávat a jít s dobou. Je třeba se zdokonalovat i zlepšovat.
Nevím, zda je důležité vysokoškolské vzdělání, středoškolské nebo jen učební obor. Určitě jde ruka v ruce a je na každém z nás co si vybere. Důležité je, že šikovných a poctivých řemeslníků je potřeba.
Určitě stojí za povšimnutí jeden příklad z mnoha.
Felix Mehl VI. není z šlechtického rodu. Je to sklenář z České Třebové, který udržuje rodinnou tradici, které sahá do poloviny 19. století. Neměl jsem na výběr, říká sám. Převzal jsem to po tátovi. Abych nemusel bydlet na intru, vyučil jsem se truhlářem. Vše mě naučil táta. Dům kde žijí už dvě století mají i dílnu. Generace v něm žijí, nejmladší pracuje. Zvládá sklenářské práce, zarámuje obrazy, vyrobí akvária a terária na míru, nabízí vazbu knih a vyrobí i klíče. Zakladatel tradice byl Felix Mehl I. (1828-1913) byl vyučený sklenář, vážený občan. Působil jako radní, byl starostou Sokola i zdejší kampeličky.
„Buď poctivým a pracuj“, zní věta na výučním listu dalšího sklenáře z rodu Mehlů, který mu udělilo Společenstvo různých živností v České Třebové v roce 1933. Živnost se dědila z otce na syna, než po roce 1948 byla násilně přerušena komunisty. Dům a sklenářství znárodnil výrobce kompresorů Orlík. Felix Mehl IV. který se narodil před druhou světovou válkou, nastoupil do sklenářství komunálního podniku. Hned v roce 1989 se osamostatnil. Dříve bylo práce víc a táta měl i paní na výpomoc. Já se akorát uživím a to dělám od rána do večera. Zaměstnance si dovolit nemůžu. Práce ho baví, jinak by to dělat nemohl. Považuje se svým pánem. Zda rodinnou živnost jednou převezme Felix Mehl VII., nemusí dlouho řešit. On sám je mladý a synovi jsou dva roky.
