Dnes je doba, kdy je normální dát si doma hamburger – tzv. „hambáč“ nebo si na něj dojít do fast foodu nebo i nějaké luxusní restaurace, ale dřív tomu tak opravdu nebylo. Podívejme se tedy na vývoj a začátky hamburgeru, který již dnes nalezneme skoro v každém menu i lepších restaurací, hospod a fast foodů.

Vývoj hamburgeru od úplného začátku

Kolem hamburgerů se nám již tvoří i některé mýty, a tak si ujasníme, co je zde pravdou a jak tomu je.

  • Hlavním a klasickým mýtem – omylem je, že byl Hamburger vymyšlen v německém přístavním městě Hamburk. Odtud skutečně inspirace vzešla, avšak konceptem jako sendviče, tak jak ho známe nyní, byl vymyšlen a rozšířen až daleko později. V průběhu 19. století Hamburk proslul hovězím masem z krav, které místní chovali v okolí města.
  • Proslulost a dobré jméno určily, že maso z Hamburku mělo punc největší kvality a v zahraničí bylo často prodáváno za horentní sumy.
  • Pravdou však je, že Amerika v průběhu 19. století lákala tisíce imigrantů, mezi nimiž se našly i početné zástupy Němců. A většina z nich si chtěla, co nejrychleji začít vydělávat na živobytí, a tak si brzy začali otevírat vlastní restaurace ve velkých městech, jako je Chicago nebo New York. Netrvalo dlouho a některé z nově otevřených podniků začaly nabízet amerikanizovanou verzi hovězí pochoutky z Hamburku, která sestávala z mletého nebo sekaného hovězího masa v kombinaci s česnekem, cibulí, solí a pepřem, která byla následně osmažená nebo ogrilovaná.
  • V roce 1837 v restauraci New York’s Delmonico’s byl steak z Hamburku umístěn na jídelní lístek. Za cenu 10 centů byl nejdražší položkou, dvakrát dražší než vepřové kotlety nebo hovězí pečeně. Německá restaurace Philadelphia’s Centennial Exposition pak v roce 1876 servírovala steak z přístavního města tisícům zákazníkům. Po tomto úspěchu se pochoutka rozšířila i do neněmeckých restaurací a do klasických kuchařek.
  • A to je místo, kde spojitost Hamburku s americkým sendvičem končí. Rozdíl je jednoduchý – žemle. Popularitu si tato verze nalezla především mezi dělníky. Od poloviny devatenáctého století továrny začaly nabírat tisíce imigrantů z Evropy a začaly fungovat i přes noc. Potravinové vozíky s kávou a drobnými pochoutkami tak často parkovaly přímo před továrnou a nabízely pracujícím rychlé občerstvení. Hladoví pracovníci si objednávali jídlo okénkem a rychle ho jedli, aby se hned zase mohli vrátit do práce. Jak ubíhala léta, pojízdné potraviny se začaly vybavovat plynovými grily a do svých nabídek řadily i grilované hovězí z Hamburku.

První vytvořený hamburger – maso mezi dvěmi krajíci chleba

  • To se brzy stalo hitem, avšak ukázalo se, že je obtížné ho jíst ve stoje a v rychlosti. Umístění masa mezi dva krajíce chleba tento problém vyřešilo a sendvič byl na světě. Ať to byl kdokoli, koho napadl takový logický krok, jistojistě to byl velmi dobrý obchodní tah. Popularita sendviče začala raketově stoupat a na přelomu století byl hamburger už považován za americkou klasiku. V roce 1921 otevřeli Billy Ingram a Walter Anderson první fast food hamburger restaurační zařízení White Castle ve Wichitě v Kansasu.
  • Mezi jejich kasovní trháky patřil malý burger za 5 centů, který zákazníci obvykle nakupovali po více kusech. Tou dobou, z části kvůli románu The Jungle od Uptona Sinclaira, měli Američané různé obavy z hygienických praktik v masném průmyslu. White Castle řešil obavy svých zákazníků tím, že vybavil svoji čistou, bíle dekorovanou restauraci stoly a pulty z nerezové ocely, které se daly velmi snadno otřít. Maso navíc mleli zákazníkům na očích v otevřené kuchyni, a tak si mohli sami ověřit, že se hygieny bát nemusí.
  • V těch letech se hamburgery staly populární položkou v menu restaurací u silnic a v obchodech se sodou, kde často nabízeli i mléčné koktejly nebo hranolky. Křivka oblíbenosti sendviče stoupala šikmo vzhůru, jen s pozastavením v období druhé světové války, kdy byl nedostatek potravin a masa. Během války si burgery vojáci brali často sebou do zámoří. Bylo snadné je připravit a někomu mohly zahnat stesk po domovině. A už je čas na nejslavnější bratry z průmyslu, tedy bratry McDonaldovy, kteří si otevřeli  Burger Bar Drive-In v San Bernardinu v Kalifornii ve 40. letech. Jejich nápad s okénkem, z něhož obsluha podává hamburgery řidičům a jejich spolujezdcům, byl geniální a brzy se vyplatil. Na konci 50. let už měla dvojice na kontě více než 100 milionů prodaných sendvičů.

Ale to samozřejmě není nic proti poměrům dnešního světa – dnes se prodá 75 hamburgerů každou vteřinu.

A v dnešní době se do nich dává spousta ingrediencí, je spousta druhů. Dokonce již existují restaurace tzv. burgrárny a vybere si zde každý, i ti co nejedí maso. Samozřejmě se již dělají i bezlepkové varianty. Takže si opravdu vybere každý z nás.

A jak je to u vás? Také máte rádi hamburger a často si je dáváte, jak doma, tak i v restauracích nebo stále raději dáváte přednost české klasice. Je to velice sporné, tak uvidíme, jak to bude v budoucnu 🙂

Čerpáno: google.com, wikipedia.com, reflex.cz, google.com/img

Leave a Reply