Co je domácí násilí? Nejdříve trochu teorie.
Jaké jsou formy?
- fyzické násilí – bití, řezání, škrcení,, odpírání spánku, jídla
- psychické násilí – zastrašování, vyhrožování, vytváření pocitu viny, ponižování
- sociální násilí – izolování od rodiny, přátel
- sexuální násilí – znásilnění, vynucování sexuálního styku
- ekonomické násilí – kontrola nad příjmy a výdaji oběti, schovávání peněz, karty
Pro policii je domácí násilí páchané na ženách standartní, kdežto týraný muž je situace nestandartní třeba jako násilí páchané na důchodcích. My se podíváme na týrané muže.
Podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové, se především spojovalo domácí násilí výhradně na ženách. O týrání mužů se mluví málo a je i málo dostupných informací. Jednoduše řečeno, nevidí v sobě oběť a násilí na sobě vůbec nevnímají. Uvedla dokonce případ policisty, který teprve na kurzu o domácím násilí zjistil, že se tento problém týká i jeho.
Až v poslední době se začíná více a více hovořit o tomto problému. Muži se bojí o tom mluvit a ani nehledají pomoc. Mají pocit, že to vypovídá o jejich slabosti. Stydí se a myslí si, že jim stejně nikdo neuvěří.
V každém vztahu dojde k rozepřím a některé prvky mohou připomínat domácí násilí.
Jak to může v praxi vypadat?
Manželka či partnerka extrémně kontroluje muže. Při opuštění zaměstnání se musí telefonicky hlásit. Na cestu domů má stanovený přesný čas. Na nákup je to naprosto stejné. V případě velké fronty u kasy musí neprodleně zavolat domů partnerce. Ta mu zakazuje i kontakty s přáteli i rodinou. Pokud se chlap pokusí o změnu tohoto nesmyslného vztahu, přejde žena k fyzickým útokům. Obvykle až fyzické napadání vede muže k tomu, že podá trestní oznámení. Dnes už jsou známé případy mnohaletého ponižování, zesměšňování, pomlouvání omezování osobní svobody nebo psychického teroru, které trpělivě snáší. Číše trpělivosti teprve přeteče až po napadení nožem nebo vidlemi.
Proto se u mužů nejedná o monokl pod okem, zlomenou ruku nebo žebro. Častěji je to týrání naruby. Muž je soustavně ponižován nejen doma, ale před přáteli či ostatními lidmi.
Mohli bychom se zamyslet, proč muž v takovém vztahu zůstává?
Může to být z důvodu toho, že sám pochází z násilnické rodiny, možná nezažil nic jiného. Násilí bylo páchané na dětech, na jednom z rodičů a také napadení vzájemné. Z dalších důvodů může být, že je existenčně závislý na partnerce. Dále reakce společnosti a reakce policie, kdy se muž obává, že nakonec bude obviněn on sám. Má obavu o své děti.
Poznáme u kamaráda, že u něho dochází k domácímu násilí?
Jednoduše, jeho partnerka je prostě megera a divíte se mu, že s ní stále zůstává. Před vámi na něho volá hanlivou přezdívkou. Zabraňuje mu chodit do práce, nebo školy. Neustále na něho žárlí, má pocit, že ho vlastní, obviňuje ho z nevěry. Vyhrožuje mu zbraní, nebo do něj jen tak kopne, dá mu facku. Nakonec se obhajuje, že si takové chování zaslouží.
Muži by se v tomto případě neměli nechat ošálit, že násilníkem je vlastně on a policie mu stejně neuvěří.
Většinou by to do takové ženy nikdo neřekl a toho se oběť tolik bojí. Násilnice ve společnosti je velmi oblíbená a okouzlující.
Dále bychom se měli zamyslet, zda je správné v takovém vztahu zůstávat kvůli dětem. A právě kvůli dětem by měl rychle utéci. Děti nejvíc trpí. Jsou svědky takového chování což může vyvolat mnoho problémů. Ať už vývojové nebo problémy ve škole, agresivní chování, nízké sebevědomí. Děti jsou jako houba a na jejich charakteru se vždy projeví to negativní, a to bohužel převálcuje pozitivní.
Co by měl takový muž udělat?
Odejít, to jsme si už řekli. Ale může to být nebezpečné nejen pro něho, ale i pro děti. Nejdříve si musí zajistit náhradní bydlení pro sebe, případně pro děti, mít neustále zabaleny své osobní věci. Zavolat na nějakou linku bezpečí. Zde pozor. Taková násilnice může hlídat váš mobil či počítač. Sleduje výpisy hovorů, SMS a odposlouchává hovory.
Skutečný počet týraných mužů můžeme jen odhadovat. Zabývat se myšlenkou, že muž je oběť, komplikuje mýtus, že násilí páchá výhradně muž, protože týraný musí být menší a slabší, což muži nejsou. Tato teorie se nezakládá na pravdě. Ženy se dopouští všech forem domácího násilí. Některé své muže bijí, sociálně odstřihují, psychicky vydírají. A muži, kterých se to týká, rozhodně nejsou slaboši. Pro muže takové domácí násilí je patová situace. Uvědomují si špatné chování své manželky. Muži drží strach a napětí v sobě a hromadí nejistotu a neštěstí. Když už to přizná veřejně, může se stát, že mu stejně nikdo nepomůže, a bude vystaven výsměchu a pohrdání. Specializované centrum pro týrané muže zatím neexistuje, ale několik center pro ženy ano. Podle studie jsou případy, kdy krizové linky přistupují k mužským obětem s nedůvěrou či odmítnutím.
Zde bych se chtěl zamyslet nad tím, zda v době umělé inteligence je nutné jakéhokoliv domácího násilí. Je nutné více hovořit o týraných mužích, aby i oni měli pocit, že nedělají nic špatně. Že špatná může být jejich partnerka.
Hodně štěstí
čerpáno: idnes, womanonly, novinky, blesk,
