Opět vás zdravím, po uplynulých dnech se mi vkrádá do vědomí otázka kde se bere veškerá agrese v naších ,, zlatíčkách,,. Skutečně za to můžou jen Pc hry a televize ze které násilí srší každou chvíli? Nemáme doma taky uzlíček nervů – obět nebo diváka šikany? Nebo naopak není násilník?! Jak to poznat? Jak předejít? Jak reagovat? Internet je plný informací, že mladistvý zbil svého spolužáka, nebo dal facku svému kantorovi? Kde se to bere??
Šikana je chování, kdy jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje spolužákovi či spolužákům a používá k tomu agresi a manipulaci.
Co je agrese?
Agresivní chování můžeme vnímat jako prostředek k dosažení cílů. Je to způsob chování, který se dítěti v různých situacích osvědčil, a jelikož jiný model nezná (nebo neumí používat), využívá tento. Zejména dospívajícím přináší navíc pocit vlastní moci, možnosti ovládat situaci, což jsou pro ně důležité hodnoty, řekněme jeho ,,jistota,,.
Co je šikana?
V souvislosti s agresí se na školách nejčastěji řeší šikana. Je to jedna z nočních můr pedagogů, stejně tak i rodičů. Pedagogové se bojí, že by ji nemuseli umět dobře vyřešit, a rodiče se obávají, že nedokážou své dítě dostatečně ochránit nebo naopak usměrnit.
ŠIKANA? Jedná se o jakýsi vlastní svět s jasnou hierarchií, pravidly, sankcemi i odměnami (přestože nemusí být vysloveny nahlas). Je to podobný model závislosti, jako je závislost na návykových látkách, automatech nebo počítačových hrách.
Děti se v tomto relativně jednoduchém modelu dobře orientují a zvláštním způsobem jim to přináší pocit bezpečí. Jde o rozdělení žáků na silné a slabé. Agresor se cítí být mocný a oběť mu to opakovaně v nejrůznějších situacích potvrzuje. U oběti může docházet ke ztotožnění s agresorem, může agresora obdivovat a považovat ho za kamaráda, jelikož mu věnuje svou pozornost.
Oběti jsou vnímány jako ti, kteří svým jednáním takové chování vyvolali a zaslouží si je. Jsou pro své spolužáky něčím „divní“ nebo pouze odlišní. Negativní hodnocení oběti snižuje pocity viny agresora a zároveň přihlížejících. Jedná se tedy o onemocnění celé skupiny, které se děje v kontextu vztahů ve skupině. Proto je potřeba pracovat s celým systémem.
Fáze šikany
Rozlišují se následující fáze šikany:
- Ostrakismus – mírné, převážně psychické formy násilí, které se dějí žákům na okraji skupiny. Jedná se o neoblíbené a neuznávané vrstevníky, na jejichž účet se dělají „drobné legrácky“ přinášející uvolnění a zpestření běžného školního dne.
- Fyzická agrese a přitvrzování manipulace – ve skupině stoupá napětí, které se ventiluje přes méně průbojné děti (slouží třídě jako hromosvod nálad).
- Vytvoření jádra – vytvoření skupinky agresorů, kteří systematicky šikanují nejvhodnější oběti.
- Většina přijímá normy agresorů – vede k tlaku ke konformitě, zkrátka je to pro ,,diváky šikany,, pohodlnější než aby se agresorovi postavili a vzdorovali, mohli by se jednoduše dostat do role dalších obětí..
- Totalita – dokonalá šikana. Normy agresorů jsou všemi přijaty a respektovány.
Jak šikanu řešit?
Je nutné vědět, že existuje zásadní rozdíl ve vyšetřování a pomoci u stadia počátečního (v první až třetí fázi) a u pokročilého. Ve čtvrté a páté fázi oběť nedokáže vypovídat a odmítá svědčit. Agresoři lžou, ostatní spolužáci lžou nebo nechtějí vypovídat z obav pomsty.
Problém neřeší jeho přehlížení – tím se chování pouze utvrzuje, zvyšuje napětí ve skupině, zhoršuje se prospěch žáků a dochází k nedůvěře v mezilidské vztahy. Navíc si žáci tento způsob chování přenáší i do dalších vztahů. Situaci ovšem neřeší ani přidělení nálepky „šikana“. Pouhé pojmenování situace sice problém zviditelní, vysloví se slovo, které vyvolává nejrůznější emoce, ale může bohužel paradoxně zabrzdit práci s celou skupinou.
Prevence šikany
Obětí se může stát jakékoliv dítě, a prevence šikany by proto měla směřovat přes témata respektování ostatních, zdravého prosazování svého názoru a zvyšování sociálního klimatu ve třídě k rozvíjení schopnosti navazovat přátelské vztahy s vrstevníky.
Děti často slyší, že by neměly mít na někoho „vztek“, měly by být hodné, neměly by se zlobit, uznávat autority a podobně. Jenom milé a usměvavé děti mají přece hodně kamarádů. To, že se mně něco nelíbí, nevyhovuje mi a mám z toho špatné pocity, je platné a normální jak pro dospělé, tak pro děti. Cestou není popírání emoce, ale spíš její vhodné a přiměřené vyjádření.
Čeho si na dítěti všímat?
Jako rodiče jste na své dítě největším odborníkem.Znáte jeho obvyklé chování, poznáte, že ho něco trápí. Proto radím, pokud se vaše dítě chová jinak a nelze to vysvětlit omluvou „jde na něj puberta“ nebo možným nastupujícím onemocněním, začněte si ho více všímat (ne pozorovat) a mluvit s ním (ne vyslýchat).
Sledujte, zda se škola nestává tématem, které ho nadmíru zaměstnává, zda dítě nedělá zvláštní rituály, které dosud nevykonávalo. Dejte dítěti možnost, aby si samo zvolilo, o čem a do jaké míry s vámi chce mluvit. A vy si připusťte, že máte doma oběť, agresora či přihlížejícího šikaně. Pokud se vám dítě svěří, musí vědět, že něco uděláte a nepřejdete to bez povšimnutí.
Dalším častým indikátorem jsou ztráty či vyšší potřeba peněz, věcí, školních pomůcek a podobně.
Kdy a kde hledat pomoc
- Přečtěte si více informací o dané problematice na důvěryhodných portálech či v odborně-populárních publikacích, například na internetových stránkách www.sikana.org . Důležité je kontaktovat třídní ho učitele a komunikovat také se školním metodikem prevence, výchovným poradcem či školním psychologem. Pokud vaše podezření podpoří, dohodněte si schůzku se zástupcem ředitele (nebo přímo s ředitelem) za přítomnosti (nejlépe) třídního učitele.
- Máte-li pocit, že škola problém z různých důvodů nechce nebo neumí řešit, zkuste se obrátit na koordinátora primární prevence pro danou oblast (město, městskou část).
- Můžete také využít anonymního dotazování v internetových poradnách nebo krizové linky a linky bezpečí.
Linka důvěry RIAPS , tel. 222 580 697 – nonstop
Linka bezpečí , tel. 116 111 – nonstop
Linka důvěry Centra krizové intervence , tel. 284 016 666 – nonstop
Linka důvěry Dětského krizového centra , tel. 241 484 149 – nonstop - Problém je možné konzultovat s pracovníky pedagogicko-psychologické poradny nebo střediska výchovné péče, dále také v centrech a neziskových organizacích, které se zaměřují na primární prevenci a realizující intervenční programy.
- V případě „léčby“ šikany a jejích následků (ať už jde o agresora nebo oběť) se obraťte na odborníky (psychology, terapeuty, poradce), kteří dlouhodobě pracují v dané problematice. Vždy je také dobré si o nich napřed získat nějaké informace z důvěryhodného zdroje.
- Užitečné informace o kyberšikaně a dalších nebezpečích, která mohou dítě na internetu ohrozit, najdete na www.e-bezpeci.cz . Najdete zde i rady, jak předcházet či řešit případné ohrožení dítěte.
Snad jsem vám kapku otevřela oči, v příštím článku bych se chtěla věnovat další otázce zdali agresi a šikanu můžeme ovlivnit výchovou nebo je skutečně zakořeněná v nás a v našich potomcích …..
Přeji vám krásné slunečné dny, plné úsměvů vašich šikanou nedotčených dětí.
zdroj: sancedetem.cz
