Lidská závist.. delší dobu přemýšlím nad tímto pojmem. Ano celkem prosté.Závist je také, co se týká náboženství, přesněji křesťanství, uváděna jako hřích a je dokonce řazena do sedmi hlavních smrtelných hříchů. Ve světě máme mezi sebou velké rozdíly. Rozdíly, co se týká vrstev, ale tyto rozdíly už byli daleko dříve. Jelikož studuji, tak mohu i přiložit konkrétní informaci, kde jsme se učili v právu, že Chammurapiho zákoník rozděloval lidi do 3 skupin. První byli Avílové- zcela svobodná, nejbohatší vrstva. Druzí byli Muškéni- střední (vlastně normální) lidé, nebyli ani nejbohatší, ale nebyli chudí, byli zcela svobodní. Třetí byli Otroci- nesvobodné obyvatelstvo, za všechno se museli zpovídat pánovi a ten si s nimi mohl dělat v podstatě cokoli, byl to vlastně majetek, dali se kupovat či dědit. To jsem, ale trošku přeskočila do historie, chtěla jsem Vám ukázat, že ty vrstevní rozdíly byli, budou a jsou. Lidé si navzájem závidí snad úplně všechno. Jak se říká “ty mu snad závidíš i nos mezi očima”.
V dnešním článku bych se, ale chtěla zaměřit hlavně na to jací lidé dokážou být, jen aby ublížili tomu druhému. Dalo by se to nazvat jako závist štěstí, lásky, zamilovanosti či radosti. V dnešní době je to těžké. S prominutím každý všechno dává na Facebook, Instagram, Twitter, Snapchat či na jiné sociální sítě. Ano je to krásné pochlubit se novým přítelem, novým vztahem, ale také i novým telefonem, autem, domácím mazlíčkem nebo čímkoli jiným. My vlastně samy dáváme příležitost k tomu, aby nám lidé záviděli, ale také proč ne? Několikrát jsem slyšela větu “Tak ať závidí”. Nejsem zastáncem toho vychloubat se tím, co mám, ale také tam mám fotky se svým přítelem, se svými rodiči či se svým psem. Sociální sítě jsou už vlastně součástí našeho života, ale stále se najdou tací lidé, kteří potřebují zkazit Vaši radost tím, že na Vás budou hnusní. Osobně se mi to stalo také. Někdo si založil Instagramový účet a psal mi zprávy typu “ nikoho to nezajímá, přestaň sem cpát toho tvého přítele” a podobně. Možná to byla právě závist, závist štěstí, spokojenosti a lásky, ale proč? Každý má právo na lásku, štěstí a radost. Tak proč si musíme mezi sebou závidět i toto?
Přemýšlela jsem nad tím delší čas a tak jsem si tak uvědomila, že v dnešní době za každou hádkou, za každým malým problémem ve vztahu vznikne příspěvek na Instagramu či Facebooku- jak moc mi ublížil, jak potřebuji vyslechnout a spousty dalších v takovém znění bychom na těchto sociálních sítích zajisté našli. Ano v tomto případě není, co závidět. Mají, to co mám i já, ale co když je pár, který dává příspěvky jen šťastné a pozitivní? Tady nastává ten problém. Jsou lidé, kteří Vám to přejí, ale jsou stejně také lidé, kteří Vám to nepřejí nebo Vám to závidí. Může to být z několika různých důvodu a těmi jsou například: chtěl jsem s tebou být, tak Vám ten vztah alespoň znepříjemním nebo prostě jen nemůžete být přeci tak šťastní tak zkusím Vaše štěstí narušit jinak.
Myšlenky lidí jsou opravdu zvláštní, ale na druhou stranu pokud vkládáme jakoukoli fotku na Facebook či Instagram stejně jako počítáme s kritikou tak musíme počítat i se závisti, protože ne každý Vám bude jak se říká lidově “tleskat”. Je to smutné, protože láska, štěstí, radost, spokojenost a vlastně i rodina jsou pocity, emoce nebo emoční vztahy, které nelze nahradit penězi. Nejsou to hodnoty, nejsou to příjmy a nelze je vyjádřit v penězích a každý má na ně nárok. K tomuto se mi líbí jedno přísloví, které mi říkal můj taťka už dříve “každý svého štěstí strůjcem” a ano je to tak. Pokud se budete zaobírat štěstím ostatních a závisti vůči nim, jak můžete mít čas na své štěstí? Za každou radostí je totiž kus práce, za každým vztahem je čas, kdy se ti dva poznávali, zamilovali se do sebe, věnovali si čas, pozornost, trpělivost a pochopení. Za každým majetkem jsou odpracované hodiny v práci na úkor něčemu dalšímu, tak proč to závidět?
Můžeme se na to také podívat z jiného pohledu, protože závist se dá rozdělit na dobrou a špatnou.
Dobrá závist– je brána jako taková, že to tomu člověku i přejeme a může nás to motivovat dále. Je to taková závist, kterou ovládáme a můžeme si pomalu s ní dopomoci k jiným, dalším cílům.
Špatná závist– tady nastává ten problém. Děláme věci jen kvůli tomu, abych já měla to, co má ten druhý. Je to takový závod bez cíle. Neustálé srovnávání se s někým dalším bez zamyšlení. Pořizování si věcí, majetku bez zamyšlení zda to vůbec potřebuji nebo alespoň chci.
Tento stav mě osobně dost mrzí a přijde mi, že lidé by se měli spíše zamýšlet proč dávají na sociální sítě negativní příspěvky? Proč musí všichni vědět, že máte nějaké problémy? Jak již jsem psala v předchozím článku, problémy byli, jsou a budou, ale proč se s nimi ještě chlubit?
