Tak jsem přemýšlela nad vývojem lidského života, když jsme probírali ve škole etapy vývoje. Zkráceně se lidský život dělí do tří částí a to je: dětství, dospělost a staří. Dnes bych se ráda zaměřila na období stáří. Je to období, kdy se člověk dostává do tzv. důchodu. Člověk přestává pracovat, nemá tolik sil a začíná si „užívat“ života, vnoučat a spousty dalších věcí, ale je to třeba vzít za správný konec. Je spousta druhů lidí, někteří to zvládají lépe a někteří hůře. Opačným problémem jsou pocity nepotřeby v životě a pocity, že jejich život už nemá smysl.
Toto období se nazývá kmetství
Je to od 75 let a výše. Člověk si připadá postradatelný a myslí si, že už je na světě zbytečný. Jak všichni víme, tak celý život je odrazem naší psychiky- duše. A proto je na nás, jak se k tomuto období postavíme. Krásný příklad je třeba i na psech- pokud psa v nějakém věku přestanete brát na cvičák, protože je už starý, všechno umí, tak on začne strádat, začne se dostávat do “depresí”, tím se zhorší jeho zdravotní stav a můžeme v blízké době očekávat smrt. To samé je vlastně u lidí. Člověk si musí připadat potřebný, k tomu je vlastně na světě. Nejvíce častým problémem je to, že potomci začnou dělat vše, ti důchodci už mají pocit, že jsou k ničemu, přidělávají jim akorát starosti, dostávají se do depresí a samy sobě říkají, že by bylo daleko lepší, kdyby vůbec nebyli. Tento problém si vlastně děláme my samy. Je důležité mít na paměti, že i když jsou starší a nezvládají toho tolik, tak potřebují mít své využití. Je třeba, aby neměli možnost klást si takové otázky- o životě a smrti.
Existuje mnoho způsobů, jak se můžou i důchodci zapojit do aktivit, které je budou naplňovat.
- Organizované výlety– v dnešní době je spousty organizací a spolků důchodců, které organizují výlety na památky, do divadel, kin, na muzikály a spousty dalších. Vaši rodiče či prarodiče mají možnost podívat se na zajímavá místa, dostat se mezi lidi, popovídat o tom, co je na tom životě těší a mnoho dalších. Prostě přijdou na jiné myšlenky a užijí volný čas.
- Hry– samozřejmě jsou dobré hry na přemýšlení. Senioři samy dobře vědí, že jim mozek neslouží jako dřív a je možné, že i častěji zapomínají. Například moje babička za mnou vždycky přijde, že si zahrajeme nějakou hru. Například pexeso. Mezi další aktivity, které můžou dělat i když zrovna není nikdo na blízku, patří křížovky, sudoku nebo nějaké doplňovačky. Pokud však je možné ve více lidech tak můžeme zmínit dámu, šachy, člověče nezlob se a mnoho dalších.
- Rozvoj elektroniky– elektronika se posunuje dál a nemíjí ani tuto generaci. Je spousta seniorů, kteří běžně fungují na smart věcech a baví je to. Souvisí to i s bodem 2, protože mohou hrát online a vlastně i bodem 1, protože mohou komunikovat se svými známými, rodinou, domlouvat si akce nebo jen tak pokecat a zahnat nudu.
- Vnoučata– radostí pro všechny jsou děti. Když jim dáte na hlídání Vaše ratolesti, tak určitě nebudou mít možnost přemýšlet. Děti dělají radost opravdu všem.
- 5. Školy pro seniory– existují takové organizace, které pořádají školu. Senioři tam dochází v pravidelných intervalech a dostávají úkoly na celou dobu, co ve škole nejsou. Je to pro ně příjemné zaplnění volného času.
- Organizace– pokud jsou vaši příbuzní nábožensky založení nebo mají rádi zvířata či kulturní akce. Existuje spousta spolků, do kterých mohou docházet a zúčastňovat se pravidelně plánovaných akcí, které ten určitý spolek pořádá.
- Zvířata– zvířata dělají radost každému svoji věrností, oddaností a bezprostředností. A tak si myslím, že není vůbec špatný nápad pořídit psa či kočku nebo jakéhokoliv jiného domácího mazlíčka. V tu chvíli mají pro co žít.
- Společenské akce– pokud Váš příbuzný bydlí ve městě nebo v nějaké aktivní vesničce. Není nic jednoduššího než se zúčastňovat. Různé koncerty, akce a události. Dostane se mezi více lidí a může se tím dostat do stejné věkové kategorie. A tím se domluví spoustu jiných akcí, spousty jiných zábav nebo smyslů pro život.
Každý z nás bude jednou v tomto období a tak si myslím, že by od nás mělo být samozřejmostí postarat se o ně, protože to samé budeme my potřebovat od jiných. Jak se říká, vzpomeňme si, jak nás naši rodiče učili chodit na nočník, přebalovali nás a převlékali. Je to jen koloběh života. Nikdy nevíme, jak na tom budeme my psychicky ani zdravotně a tak bychom se měli chovat, co nejlépe umíme a jak bychom chtěli, aby se chovali ostatní k nám. Kdybychom takovou pomoc také potřebovali a nebyli bychom schopni dělat to, co je potřeba k tomu, abychom se o sebe dokázali postarat samy.
Děkuji za přečtení a v blízké době se můžete se těšit na další článek. Přeji krásné dny plné sluníčka a radosti s Vaší rodinou.
