Ruční práce, mozek a háčkování

Podle lidového slovníku ruční práce je zábavná až umělecká činnost (štrykování – pletení, háčkování, vyšívání a paličkování) případně další hobby činnosti.

– ovlivňují náš mozek, pomáhají lidem, kteří trpí úzkostí, depresí nebo chronickými bolestmi

– zmírňují stres

– celkově chrání mozek před stárnutím, zlepšují pozornost, zrychlují myšlení

– snižují riziko demence

v naší mysli neustále běhají  nějaké myšlenky. Cílem meditace je uklidnit mysl. Sice myšlenky budu stále, ale my se nebudeme jimi zabývat, necháme volně plynout. Při meditaci je důležité se na něco soustředit, když se myšlenky zatoulají, vždy se vrátíme k tomu, co jsme si určili jako bod. Například u pletení to může být zvuk cinkání jehlic o sebe, nebo při háčkování přibývání řad.

pravděpodobně ke vzniku došlo díky touze zkrášlovat sama sebe, oblečení nebo své domácnosti. Z historie se mnoho oděvů, které byly zdobené, nezachovalo. Touhu zkrášlit dokládají různé, spony, tlačítka, jehlice. Tuto informaci může podložit nález zbytku háčkované síťky na vlasy nalezené při archeologickém hledání v hrobech z doby bronzové.

Kolem roku 1850 se háčkovaly pomocí delší ocelové jehlice prýmky (úzký pás nebo pletenec zhotovený jako krajka nebo výšivka). Prýmky se dále kroutily jako stužky a spojovaly háčkováním. často se napodobovaly i renesanční šité krajky.

V dřívějších dobách najdeme háčkování v měšťanském prostředí při zdoben ženského prádla, při výzdobě polic skříní s prádlem nebo příborníků. Právě toto byla pýcha hospodyněk.

Háčkovaly se prýmky delší ocelovou jehlicí a pomocí háčku tvořily vzdušnou krajkovou vsadku. Háčkovaly se jednotlivé součásti oděvů, čepičky a kabátky pro novorozence, zavinovačky. Pro děvčátka a ženy to byly živůtky a spodničky.

Stále více se objevovaly dekorativní předměty v bytě, různé ozdobné pokrývky a polštáře. Háčkovala se pouzdra a obaly na rukavice, kapesníky, šle, opasky. Obaly na čajové a kávové konvice.

Ve druhé půlce 19. století prudce stoupala a rozšiřovala se zásoba háčkovaných motivů. Kombinovaly se řetízky, sloupky, pecičky.

Irská krajka

je vrcholem háčkovaného umění , která vznikla roku 1845 v Irsku. Měla napodobit náročnou reliéfní šitou krajku benátskou s doby renesance. Irská krajka se považuje jako nejmladší z krajkářského umění. Byly vyrobeny z ní límce, manžety a náprsenky pro slavnostnější šaty, dokonce celé plesové šaty nebo letní kabátky. Symbolem této krajky jsou plastické háčkované motivy, kroužky, květy, větvičky a další drobnosti, spojované háčkovanou sítí.

Jedná se  o nejjednodušší techniku ručních prací. Žádné pomůcky k tomu nejsou potřeba. V Portugalsku, Mexiku a Ekvádoru ještě dnes místní lidový umělci vyrábějí oděvy, opasky, kabelky a bytové doplňky. Vznikají i rozsáhlé práce jako závěsy na stěny a plastiky.

Základem drhání je vázání dvou uzlů – plochý a žebrový. Opakováním a kombinováním těchto uzlů pod různými úhly a směry můžeme vyrábět velmi mnoho variant. Dále můžeme přidávat různé dekorativní prvky, další druhy uzlů, které se různě splétají a ovazují.

makramé – označuje třepení, třáseň nebo obrubu z arabského původu. V historii to bylo vázání třásní k pevným výrobkům a k nim se později přidalo vyrábění uzlových vzorů. Jednalo se o textilní lemy pro okrasu ubrusů, oltářních rouch a církevních ornátů.

Důkazy o drhání pochází z 15. století ve Francii a Itálii. V 19. století bylo nejpopulárnější mezi námořníky, kteří při dlouhých cestách ve volném čase používali různé variace plochého uzlu k dekorativním a funkčním účelům, jako k třásně k lodním zvonům, stínidel lamp a sítí.