Opět vás zdravím 🙂 Dnešní článek bych spíše označila jako úvahu, zamyšlení. Minulý víkend jsem po dlouhé době strávila celou neděli s mou dcerou, byly jsme na adventních dílničkách a po – té na rozsvícení stromečku v naší malebné horské vesničce. A tam jsem slyšela tu větu která se mi zaryla hluboko pod kůži… Nejcennější co můžete svým blízkým dát je ČAS!
Někdo si řekne, že je to klišé vždyť čas máme všichni a dost.. Ale ve skutečnosti ho netrávíme spolu ale spíše vedle sebe.. Kdy naposledy jste si sedli s rodinou u stolu kde by žádný člen rodiny neměl v ruce mobil, nebo neběžela televize? Kdy jste si jen spolu povídali či hráli stolní společenskou hru. Naše děti si vzpomenou na chvíle kde jsme byli skutečně jen pro ně a zahřejí je u srdce více než vzpomínka na to jak máma či otec čučel do mobilu a skoro je ani nevnímal.
Já například volného času nemám moc. Prakticky žádný, v týdnu do práce za tmy a domů také, doma vše poklidit , uvařit večeři, zkontrolovat dceři úkoly a víkendy trávím ve škole. Abych byla upřímná dceru spíš odbydu že teď nemám čas hrát hru nebo i jen tak povídat.. Vím, že si to možná nechceme přiznat ale ve většině případech to takto lepíme skoro všichni.. Proto věta darujte svůj čas mě hluboce zasáhla. Pojem čas je relativní a v této uspěchané době ale velmi nedostatková veličina. Navíc teď o Vánocích kdy se různě předháníme kolik kdo napeče druhů cukroví, kolik kdo utratí za nesmyslné dárky a přitom utrácíme to nejcennější co máme, již několikrát v tomto článku skloňovaný pojem ČAS.
Proto bychom alespoň právě teď o svátcích měli zvolnit a být tu pro rodinu, vyslechnou je popovídat si, usmát se na ně. Je to totiž daleko více důležitější než materiální dárky pod stromkem.
Nikdy nevíte kdy je ten čas co s nimi strávíte poslední.
Protentokrát se s vámi rozloučím, vím napsala jsem jen pár řádků, myslím že teď už je jen na vás jak s pojmem ČAS naložíte. Já vypínám PC a jdu s dcerou hrát společenskou hru. Přeji vám klidný večer a děkuji za pozornost pokud jste dočetli až do konce 🙂
