Na zítřek nám vychází magické datum 11.11., které nám z historie zaujímá svátek svatého Martina, Mnoho lidí má toto jméno spojené s příchodem zimy a sněhu – říká se, že sv. Martin přijede na bílém koni a přiveze sníh. Dalším bodem je to, že lidé si poslední víkend před 11.11. dávají svatomartinskou husu.
Ovšem, co na to náš výše zmíněný svatý Martin?
Svatý Martin neboli Martin z Tours (latinsky Martinus) byl římský voják, poustevník a biskup v Tours. V římskokatolické církvi je brán jako jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších svatých a patří mezi první, co nebyli umučeni, které později církev označila za svaté. Po svatém Martinovi je dodnes pojmenováno mnoho kostelů v Evropě, dále je patronem jeho města, ve kterém se narodil s názvem Szombathela. Je přesněji udáváno, že po celém světě je po svatém Martinovi pojmenováno 4603 kostelů a kaplí a jen v České republice jich je 145. Dále třeba Buenos Aires. Dále je velmi oblíbený v Latinské Americe, kde je často nazýván jako San Martin Caballero, a to z důvodu jeho častému zobrazování na koni. Svatý Martin se stal také námětem mnoha výtvarných děl.
Svatý Martin se narodil roku 316 v panonské Sabarii, dnes je toto místo nazýváno Szombathela. Jelikož jeho otec byl římský důstojník, i jeho osud byl předurčen k vojenskému životu a kariéře. Už v 15 letech k tomu byl doslova přinucen. Jeho legenda světce začínala v Galii (dnešní Francie) u hradeb města Amiens. Martin se vracel jednoho chladného večera na svém koni a viděl před hradbami žebrajícího, polonahého muže. Nikdo mu však nepomohl, sv. Martin delší dobu přemýšlel, jak by mu mohl pomoci, jelikož žádné peníze a ani jídlo u sebe neměl. Martina však napadlo něco daleko jiného. Sundal si svůj vojenský plášť, vytáhl meč, rozťal ho na poloviny a poté dal polovinu žebrákovi, aby se mohl alespoň zahřát. V noci se mu potom zdál sen, kdy k němu přišel sám Ježíš Kristus oděný právě do poloviny jeho vojenského pláště. Tento výjev odkazuje na Matoušovo evangelium:
„Cokoliv jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mně jste učinili“ (MT 25,40).
Oslavy svátku svatého Martina ve znaku selských tradic.
Tyto oslavy probíhali, tak že hospodář sezval všechny na hostinu, na které nechyběla husa, zelí a knedlík. Hospodyně připravila výslužku, která obsahovala buchty a svatomartinské rohlíčky. Svatomartinskými rohlíčky obdarovávala své známé a kamarádky. Zahnutý tvar rohlíků by nám měl připomínat podkovu koně svatého Martina.
Je to doba, se kterou je spojen i výlov rybníků, hodně se pekla tučná jídla a ochutnávalo se poprvé mladé víno. Čeledi obvykle končila sjednaná služba, dostávala plat a hledala se služba pro další rok. Na mnoha místech se také konaly dobytčí a výroční trhy.
Ve vinařských oblastech je tento den patřící oslavám mladého vína. Tento den, je také dnem, kdy se uzavíraly smlouvy mezi obcí a ovčákem, obecním pastýřem, ponocným i dalšími důležitými lidmi pro obec.
Vzhledem k tomu, že šlo o dny oslav, které neměli řád a lidé si jich užívali z plna hrdla, tak jsou hojné záznamy o rozpustilostech a výtržnostech páchaných rozdováděnou čeledí.
Svatomartinská slavnost je dále spojována se svítilnami a lampiony, které nám rozzáří tmu, která se objevuje velmi brzy v tento podzimní čas. Tento zvyk k nám přišel z německého prostředí.
Zajímavostí je však, že podle pečené husy hospodáři zjišťovali a předpovídali jaké bude počasí další zimu. Množství a místo, kde byl podkožní tuk rozmístěn, ukazovalo na, to že bude tužší zima. Mnohé se také dalo odhadovat podle stavu jejich kostí. Věřilo se, že čím tmavší je hrudní kost čím blátivější budou Vánoce a zase naopak.
Počasí se nepředpovídalo jen z hus, ale také kolik vrstev mají cibule nebo jak dlouho je listí na stromech.
Svatomartinské pranostiky:
- Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.
- Když na sv. Martina mráz uhodí, na rok dobré víno se urodí.
- Na sv. Martina jiskrná vína.
- Na sv. Martina, drž se synku komína.
- Selská pranostika z roku 1710- Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce, páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.
- Na sv. Martina vábí pečená husička k rodinnému obědu.
- Martin přijíždí na bílém koni.
- svatém Martině husa nejpěkněji zpívá.
- Radost Martina je hus a džbán vína.
- Na sv. Martina bývá dobrá peřina.
- Martinův led, bude vodou hned.
- Na sv. Martin, ještě se tam vrátím, ale na svatého Mikuláš mě tu najisto máš.
- Martin a Kateřina na blátě, Vánoce na ledě.
- Na svatého Martina kouřívá se z komína
Ale když se vrátíme k těm našim zvykům. Svatý Martin by z nich asi úplně nadšený nebyl, žil totiž jako 
poustevník. Jako poustevník také chodil v roztrhaném pytli a to, co dnes nabízí restaurace jako svatomartinské degustační menu by jemu samotnému stačilo na celý měsíc. Martin se živil především zeleninou, ale sedláci potřebovali prodat maso, a tak nám vzniká legenda o Martinovi a huse. Světec se prý nějakou dobu ukrýval v husím hejnu, ale tato zmínka není úplně kompletní, tak můžeme jen usuzovat a domnívat se, jak tomu doopravdy bylo. Husí pečínky se však, díky tomu prodávají spolehlivě.
Poté přišla řada na Vinaře. Samozřejmě je také napadlo, že by mohli ve jménu světce také něco vydělat, na začátku listopadu mají totiž stočené své první láhve.
Svatý Martin, ale však abstinoval.
Kdyby jen tušil, že z něho jednadvacáté století udělá symbol obžerství, nikdo neví, zda by toho žebráka nenechal raději umrznout.
Tohoto se však můžeme jen domnívat.
Sice smutné zjištění, ale nebudeme věšet hlavu, můžeme to brát jako úctu k samotnému sv. Martinovi.
