Detektivky, thrillery a horory – na první pohled zcela odlišné názvy, ale přece mají cosi společného a hodně se kombinují a to nejen v knihách, ale také ve filmovém vydání. Jelikož naší první knihou v naší Facebookové soutěži je právě Thriller, tak co si tyto tři žánry trochu přiblížit. Knihu jako takovou už jsem Vám minule přiblížila, ale pojďme se podívat trochu do zákulisí žánrů – Detektivky, thrilleru a hororu.
Porovnání detektivky, thrilleru a hororu:
- Thriller má v divákovi či čtenáři vzbudit napětí, zatímco horor vzbuzuje strach. Divák thrilleru se tedy obává spíše o osud hrdiny, zatímco divák hororu pociťuje osobní strach.
- V thrilleru je na rozdíl od hororu zdroj napětí reálný, není vyvolán fiktivními, nadpřirozenými jevy.
- Thriller je rovněž blízký detektivce, avšak v thrilleru se hrdina spíše snaží zkřížit plány nepříteli, zabránit spáchání zločinu než odkrývat zločin, který se už stal. I tady ovšem dochází k překrývání žánrů, existuje celá řada detektivních thrillerů.
Je zřejmé, že v obou pojetích jsou tyto žánry navzájem blízké a často se překrývají, mnohá díla tak mohou být řazena do obou kategorií.
Tak si je pojďme popsat hezky po jednom 🙂
Detektivka
- Správně, ale řečeno detektivní román a detektivní povídka – detektivka je pouze lidový název pro tento žánr.
- Je to jeden z nejoblíbenějších žánrů zábavné literatury.
- Název – ze slova Detegere= odkrývat, odhalovat
- Zápletka je založena na zločinu (nejčastěji vraždě), po jehož pachateli, detailech způsobu provedení nebo motivu pátrá detektiv
- Historická detektivka je druh, jejíž děj se odehrává ve vzdálenější minulosti.
Charakteristika
Od počátku byla detektivka brána jako složitá hádanka, intelektuální hra a výzva pro čtenářovi logické a deduktivní schopnosti. Rozuzlení musí být pravděpodobné, zdůvodněné a vycházející z nápověd, ale zároveň překvapivé. Autor musí postupovat logicky, aby čtenář mohl sledovat postup sledování stop – za tím účelem vznikala i striktní žánrová pravidla. Vykonstruovanost zápletek však od počátku 20. století postupně ustupovala a pravidla se rozvolňovala.
Klíčovou postavou detektivky je detektiv – řešitel záhady. Zpočátku navazuje na romantickou tradici mstitelů bezpráví, často je obdařen mimořádnými pozorovacími schopnostmi, později též znalostmi lidské psychiky. Někdy bývá výstředníkem až podivínem, jindy má působit jako okolím podceňovaný outsider. Je obvyklé, že v řadě děl jednoho autora vystupuje postava téhož detektiva. Od 20. století je obvyklejší typ obyčejného detektiva, ať již detektiva profesionálního (policista, soukromý detektiv), nebo soukromé osoby, jíž zločin zasáhl do života. Moderní detektivky často popisují rutinní vyšetřování celých policejních týmů.
Historie
Příběhy s kriminálními náměty nacházíme už v biblických apokryfech, Ezopových bajkách či orientálních pohádkách. Své předchůdce má detektivka v tzv. pikareskním (šibalském) a loupežnickém románu 18. století, nebo také (podobně jako thriller) v tzv. gotickém románu – jde také o typ prózy s tajemstvím. Jako samostatný žánr se detektivní román konstituoval ve 2. polovině 19. století.
Za první detektivní prózu v historii bývá považována povídka Edgara Allana Poea Vraždy v ulici Morgue z roku 1841.
Mezi nejvýznamnější zahraniční autory patří:
- Arthur Conan Doyle – Kánon Sherlocka Holmese
- Friedrich Dürrenmatt – Soudce a jeho kat, Podezření
- Dick Francis – Smrt favorita, Nervy, Oheň a bič, Smrtící zkouška
- Edgar Allan Poe – Démon zvrácenosti: Detektivní a jiné senzační příběhy
Česká detektivka:
V české literatuře jsou za zakladatele detektivního žánru považováni Emil Vachek a Eduard Fiker, kteří začínají publikovat v období první republiky.
Mezi české autory patří:
- Hana Prošková – Měsíc s dýmkou, Maskot smrti
- Václav Erben – Vražda pro zlatého muže, Bláznova smrt
- Josef Škvorecký – Zbabělci
- Jiří Marek – Pečeť věrnosti, Pionýr Feďa
Thriller
- je žánr filmu, knihy či seriálu, který má u čtenáře nebo diváka vyvolat silné napětí a emoce.
Charakteristika
Thrillery jsou charakterizovány rychlým sledem událostí, častou akcí a nápaditými hrdiny, kteří musí překazit plány silnějším a lépe vybaveným padouchům. Často se jako nástroje napětí používají falešné stopy a cliffhangery – konec v nejnapínavějším momentu.
Thriller se často koná v neobvyklém prostředí, jako cizí země, pouště, polární oblasti nebo širé moře. V některých thrillerech jsou hrdinové „tvrďáci“, kteří si navykli nebezpečí: strážci zákona, vyzvědači, vojáci, námořníci nebo piloti. Mohou to být ale i obyčejní občané, kteří do nebezpečí upadli náhodou.
Tradičně byli hrdinové muži, ale v poslední době začíná přibývat hrdinek.
Horor
- je umělecký žánr, jehož cílem je u čtenáře nebo diváka vyvolat pocit strachu a děsu
- Není to pojem obsahový, ale estetický
- Jeho naplnění závisí především na formě podání
- Horor zpravidla stojí na okraji zájmu uměleckých kritiků, kdy je považován za poněkud pokleslý žánr, jelikož jeho smyslem je vyvolání negativních emocí
- Původ slova je z anglického Horror= třes, hrůza, zděšení
Historie
Děsivé situace se vyskytují už v nejstarších zaznamenaných příbězích. Mnoho mýtů a legend používá scénář nebo archetypy příznačné pro pozdější horory. Příběhy o démonech a upírech ve starých babylónských, indických, čínských a japonských mýtech a folklóru, stejně jako některé lidové pohádky, které sepsali bratři Grimmové, jsou dosti děsivé.
Moderní horor se vyvinul z gotických románů, které na konci 18. století vytvářeli Horace Walpole, Ann Radcliffová nebo Matthew Gregory Lewis. Na ně pak v 19. století navázali další autoři. Romány Dracula Brama Stokera, Frankenstein Mary Shelleyové, Ďáblův elixír E. T. A. Hoffmanna a do jisté míry i Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda Roberta Louise Stevensona jsou dnes považovány za základní díla hororového žánru, stejně jako mnohé povídky Edgara Allana Poea – Černý kocour, Předčasný pohřeb, Jáma a kyvadlo.
Ve 20. století především na Poeovo dílo navázal Howard P. Lovecraft. Stejně jako horory 19. století, i Lovecraftovo dílo v sobě často zahrnuje prvky sci-fi a fantasy. Také v díle spisovatele sci-fi Raye Bradburyho se objevují hororové prvky.
Mezi nejvýznamnější zahraniční autory patří:
- Mary Shelleyová – Frankenstein
- Bram Stoker – Dracula
- Robert Louis Stevenson – Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda
- Edgar Allan Poe – Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo
- John Sau – Noční můra
- George Schuman – 18 vteřin
- Stephen King – Mlha, Pavučina snů
I když je venku nepěkné počasí, tak je právě možnost vzít si do ruky nějakou bezva knížku, a tak bych si nakonec ráda dovolila napsat citát o knize:
„Dobré knihy neprozradí všechna svá tajemství najednou“
Stephen King
Čerpáno: wikipedia.cz, google.com/obrázky, databáze knih
