Pověra, že kočky mají devět životů, je jedním z nejrozšířenějších mýtů o těchto zvířatech. Tato pověra nevznikla jen tak náhodou, pramení z hluboce zakořeněného obdivu a respektu, který k těmto tvorům lidé po staletí chovali. Zvláštní vztah ke kočkám najdeme už ve starověkém Egyptě, kde byly považovány za posvátné a byly spojovány s mystickými schopnostmi. Podívejme se na to, jak se tato pověra vyvinula, a proč zrovna kočkám připisujeme tolik životů.
Devět životů: mýtus a jeho původ
Myšlenka, že kočky mají devět životů, pravděpodobně vychází z jejich schopnosti uniknout nebezpečí a jejich mimořádné odolnosti. Kočky jsou známé svým obratným pohybem, schopností rychle reagovat a přistát na nohách i po pádu z výšky. Jejich flexibilita, skvělý smysl pro rovnováhu a ostré reflexy jim dávají schopnost vyhnout se zranění, kde by jiné zvíře mělo velké potíže.
Pověra se pravděpodobně vyvinula v Evropě, kde se postupně šířila v úslovích a příbězích. Číslo devět má navíc v mnoha kulturách symbolický význam – je často považováno za číslo štěstí, plnosti nebo magie. V některých zemích se však pověra mírně liší; například ve Španělsku a v dalších zemích se věří, že kočka má životů jen sedm. Každá kultura si pověru mírně přizpůsobila, ale hlavní myšlenka zůstala stejná: kočka je zvíře s nadpozemskou schopností přežít.
P
osvátné kočky starověkého Egypta
Ve starověkém Egyptě měly kočky zvláštní postavení a byly uctívány jako božské bytosti. Kočky zde symbolizovaly ochranu, krásu a tajemství. Egyptští bohové a bohyně měli často podobu koček nebo alespoň jejich atributy. Nejznámější je bohyně Bastet, která byla zobrazována jako žena s hlavou kočky. Bastet byla bohyní domácnosti, plodnosti a ochrany, ale zároveň měla válečnickou a ochranitelskou stránku. Věřící Egypťané uctívali Bastet ve formě koček a věřili, že kočky přinášejí do jejich domovů mír a ochranu před zlými duchy.
Starověcí Egypťané si cenili koček natolik, že jejich zabití bylo považováno za zločin trestaný smrtí. Bylo běžné, že po smrti kočky její majitelé truchlili a často si na její počest nechali oholit obočí. Některé kočky byly dokonce mumifikovány a pohřbívány s poctami, jaké by se dostaly váženým členům lidské společnosti. Takovýto úctyhodný přístup k těmto zvířatům se významně promítl i do pohledu dalších kultur na kočky.
Kočka jako symbol tajemna
Kočky fascinují lidi svou nezávislostí a někdy až záhadným chováním. Na rozdíl od psů, kteří jsou často otevření a přátelští, si kočky drží jistou dávku odstupu. Tento jejich tajemný charakter a schopnost objevit se, když je nejméně čekáme, může být dalším důvodem, proč se staly symbolem nadpřirozených sil.
Ve středověku byly kočky spojovány s čarodějnictvím, zejména černé kočky. Mnoho lidí věřilo, že kočky dokážou komunikovat s duchy nebo že jsou v nich ukryti démoni, což přispělo k tomu, že se k nim připisovaly i mýtické schopnosti. Často byly vnímány jako ochránci před zlými silami, ale také jako posvátná zvířata s přístupem k nadpřirozenu.
Moderní věda: proč jsou kočky tak odolné?
Moderní věda vysvětluje, že za „devět životů“ koček mohou jejich fyzické schopnosti a adaptace. Kočky mají skvěle vyvinutý vestibulární (rovnovážný) systém, který jim umožňuje orientaci v prostoru a kontrolu pádu. Jejich flexibilní páteř a schopnost měnit pozici těla při pádu jim umožňuje přistát na nohou a ztlumit náraz. Tato přizpůsobení přispívají k tomu, že se kočky dokážou často vyhnout vážnému zranění, což prohlubuje dojem, že jsou „nesmrtelné“.
Pověra o devíti životech kočky je fascinující směsicí starověkých mýtů, náboženského symbolismu a praktických pozorování jejich chování. Kočka tak zůstává v mnoha kulturách symbolem nezávislosti, ochrany a tajemství – a sice má jen jeden život, ale žije ho s neuvěřitelnou zručností, která jako by překonávala hranice přirozených zákonů.
