Vždy jsem toužila po tom mít jednou svého vlastního psa,kterého si sama vychovám a budu s ním trávit veškerý volný čas.Po tom co jsem se odstěhovala od rodičů a přemluvila přítele, tak jsem si k narozeninám jednoho takového pořídila…
Už od malička jsem vyrůstala mezi psy,když jsem byla ještě opravdu malá naši měli Rotvajlera a po jeho smrti si pořídili Amerického pitbullteriéra.Takže vlastně už od dětství jsem měla sklony k „bojovým plemenům“.
Když jsem se v 19 letech odstěhovala z domu a začali s přítelem bydlet v bytě, tak jsem si div toho psa nevydupala.Přítel stále nechtěl,že pes do bytu nepatří,atd. Nakonec jsme udělali domluvu,že on si pořídil auto,tak mě povolí psa.Tak jsem hned začala shánět po inzerátech nějaké štěňátko staforda.
Netrvalo dlouho a narazila jsem na jeden inzerát, který se mi opravdu zamlouval a nebylo to ani daleko.S pánem jsem se domluvila a hned jsme se jeli podívat. Těm malým drobkům nebyl ani měsíc a všechny byli nádherní. Nevěděla jsem, kterého si vybrat,ale byla jsem rozhodnutá, že chci fenku. A jak se říká „pes si vybírá svého pána“ ,tak i v tomto případě se, tak stalo. Dokoulela se ke mně,žíhaná kulička s bílou náprsenkou a bílými ponožkami. A za krkem jako hlavní znak měla souměrnou šipku.Od chvíle co ke mně došla se odemne nehla a stále se chtěla mazlit.V ten moment jsem měla vybráno. S pánem jsme byli domluveni,že je čeká ještě očkování ,odčervení a jakmile bude vše hotovo můžeme si pro ni přijet.
Když mi jeden večer přišla sms,že pokud chceme tak si pro fenku můžeme přijet byla jsem natěšená jak malá holka a začala jsem s přípravami.Pořídila jsem jí misky,hračky a pelíšek.A těšila se až ji budeme mít doma.Měla jsem vymyšlené i jméno.Začala jsem ji říkat Bonnie.Když jsme si pro ni přijeli byla zase o kousek větší zabalila jsem si ji do deky a odvezli si ji.Samozřejmě jsme se museli jet ukázat rodičům. Všichni z ní byli unešení.
Jenže od té doby to vše začalo.Bála jsem se první noci,že se jí bude stýskat nakonec vše bylo v pořádku.Pár dní na to jsem si všimla,že dělala až moc často loužičky.Na veterině se zjistilo,že chytla zánět moč.měchýře,tak se nasadila antibiotika a za pár dní bylo vše v pořádku.Bonnie byla strašně učenlivá povely sedni a lehni uměla do pár týdnů. V tom problém nebyl, ale stále si neuměla říct,že potřebovala ven.S přítelem jsme se kvůli tomu dost často hádali,protože nedokázal pochopit,že to chce čas.Byla jsem zoufalá, jelikož občas mi přišlo,že mi dával ultimáta „buď já nebo pes“.Nejednou jsme se kvůli tomu rozešli.Ale po čase to Bonnie pochopila a naučila si říct.
Když jí bylo 5měsíců začala zkoušet co vše povolím.Samozřejmě snažila jsem se být rázná a vždy když něco provedla poslala jsem ji na místo.Pak to,ale začalo vrcholit…roztrhaný gauč,odpadkový koš po celém bytě a další.Což už bylo i na mě moc každý den uklízet po bytě odpadky.Tak jsme se rozhodli,že když nebudeme doma,tak bude zavřená na chodbě. A to také dost věcí vyřešilo.Samozřejmě hned když jsem přišla domů šla jsem se s ní projít a zbytek dne semnou trávila na gauči. Ikdyž jsem si říkala,že na gauč nikdy nepovolím nešlo tomu odolat 😀
Přítel si k ní po čase našel cestu a začal ji mít opravdu rád.Začal s ní trávit i víc času než semnou,za to jsem samozřejmě byla ráda.V létě jsme se rozhodli,že se odstěhujeme do rodinného domku se zahradou.Věděla jsem,že i pro Bonnie to bude o dost lepší než v bytě.Ikdyž jsem se bála jak to bude když celých 8 měsíců to byl spíš gaučák a teď měla nastoupit do boudy.Začátky byly opravdu krušné vždy jsme ji na chvíli zavírali aby si zvykala,ale pořád strašně brečela.Pak mě napadlo dát ji tam deku co měla v bytě.A byl to dobrý nápad jakmile tam měla něco co bylo její ani jsme o ni něvěděli.Hned na to jsme jí pořídili kamaráda.S kocourem se hodně rychle skamarádili a stala se z nich nerozlučná dvojka.
Pak bohužel začaly další problémy,které řešíme do teď.Začalo to tím,že Bonnie začala kulhat na zadní nohu na veterině nám řekli ,že jde očividně o vazy v okolí kolene,tak nám dali prášky na bolest a kloubní výživu a musela mít klidový režim.Měsíc to fungovalo a byla jsem ráda,že bude mít klid..jenže jsem se neměla radovat předčasně…Po pár měsících začala kulhat na druhou nohu a mělo to stejný průběh.Akorát s tím,že nám na veterině řekli,že po čase se jí ty vazy určitě utrhnou a bude nutná operace.A pokud nebudeme vidět změny pošlou nás na rentgen.Bohužel,tak se i stalo a na rtg jsem museli…chudáka jsme tam mučili na stole skoro hodinu,kdy ji nohy prohmatávali a rentgenovali.Když jsem viděla jak ji to bolí měla jsem slzy v očích a byla z toho dost špatná.Nakonec nám řekli,že to vypadá,že má vazy v pořádku,ale spíše to vidí na kyčel nebo křížovou kost a bude potřeba další zrentgenování….
Tento článek jsem napsala proto,protože chci abyste viděli,že pes je nejen radost,ale také velká starost.Ano když jsem se rozhodla,že si pořídím psa počítala jsem,že to bude naročné jak psychicky,tak finančně…ale když máte toho psa rádi a trávíte s ním veškerý volný čas..je to pomalu něco jako vaše dítě a potom příjde něco takového,tak vás to položí do kolen.A v ten moment si říkáte co jste udělali špatně,že za to určitě můžu já…Pravda je taková,že na veterině mi řekli,že to moje chyba není,že se to u těchto plemen stává.Jak už jsem psala s Bonnie jezdíme po vyšetřeních a čekáme co se bude dít dál….Každopádně ona je můj život a budu dělat vše proto aby byla opět zdravá. 🙂
