Jak již jsme Vám na naší stránce psali a žádali Vás o vyplnění dotazníku ohledně antikoncepce pro muže. Pan dr. Oldřich Čepelka nás znovu oslovil s článkem s výsledky dotazníku a informacemi, které pro Vás připravil. Myslíme si, že tyto informace by pro Vás mohli být užitečné a proto ho pro Vás zde sdílíme. Mužská antikoncepce je pro většinu z nás věcí nepředstavitelnou a mnoho mužů tuto starost přenechává na ženách. Jak na to nahlíží výzkum? Na to se dnes podíváme.
Nové možnosti v mužské antikoncepci
Oldřich Čepelka
Muži znají hlavně tři způsoby antikoncepce, které mohou zvolit sami: přerušovanou soulož, použití kondomu a – což si však nepřejí – takzvanou kastraci. Sociolog Oldřich Čepelka proto uskutečnil průzkum názorů a zájmu českých mužů o další možnosti. Zvolil formu anonymní ankety, které se mohli zúčastnit muži ve věku od 18 let.
Sešly se odpovědi 100 mužů, z nichž 70 je ve věku do 34 let, tedy ve věku, kdy otázky antikoncepce řeší nejvíce. Ve vzorku dotazovaných má polovina ukončenou vysokou školu a pracuje jako odborný pracovník, úředník nebo v jiné duševní profesi. Čtvrtinu tvoří studenti a zbytek ostatní včetně živnostníků, dělníků nebo nezaměstnaných. Byl tedy získán rozmanitý vzorek mužů, kteří se k věci vyjádřili.
Autor požádal dotazované, aby odhadli, jak často (v kolika % případů) selže technika používání kondomu a jak často technika používání ženské hormonální antikoncepce. V odhadu účinnosti kondomu jsou muži příliš optimističtí. Mírná většina (55%) odhaduje výskyt selhání kondomu do 5% případů. Takové, dokonce ještě nižší, je však procento selhání kondomu při technických zkouškách. V praxi však tento způsob z různých důvodů selhává (protržený penis, sklouznutí, předčasné vynětí apod.), a to v 15-18% případů. Muži se tedy mýlí a účinnost kondomu přeceňují.
V kolika procentech případů selže ženská hormonální antikoncepce podávána orálně („pilulka“) – či spíše jak často žena otěhotní, i když dvojice na tuto antikoncepci spoléhá? Ve skutečnosti je to asi v 9% případů použití, dotazovaní odhadovali 5%, tedy blízko skutečné praxi. Většina mužů (71%) však věří, že „pilulka“ ochrání dvojici minimálně v 95% případů soulože. Jen tak mimochodem, vůbec nejspolehlivější je nitroděložní hormonální antikoncepce.
Dvě třetiny mužů si dobře uvědomuje, že ženská hormonální antikoncepce může mít pro ženu závažné zdravotní následky. V této souvislosti je zajímavé, že polovina dotazovaných při souloži nepoužívá kondom, i když by mohla. Buď si tedy přejí oplodnění partnerky, anebo prostě spoléhají na ženu a na její antikoncepci.
Další otázky se zaměřily na mužskou antikoncepci a dotazovaným byly předloženo šest způsobů dočasné neplodnosti. V nabídce ordinací je však zatím nenajdete, všechny jsou v současnosti ve stadiu laboratorních (např. na myších) nebo i klinických studií (dobrovolníci). Jde tedy o skutečné, avšak dosud do praxe nezavedené možnosti. Stručně se dají popsat takto:
– Injekce přímo do chámovodů – mohla by být účinná po dobu 13 let.
– Injekce hormonů každé dva měsíce do zadku. Často vyvolává akné a změny nálad, po ukončení antikoncepce výjimečně i nižší množství spermií.
– Genetická úprava – zásah do genomu, který způsobí, že se spermie nedostanou do ejakulátu. Bezbolestné a pravděpodobně trvalý účinek, nevíme, zda dědičný.
- Likvidace spermií ultrazvukem – ultrazvuk zastavuje tvorbu spermií asi na 6 měsíců.
– Nehormonální tableta, která zastavuje produkci spermií při zachování chuti na sex. Produkce spermií se začne obnovovat po několika měsících od ukončení léčby.
– Hormonální tableta s antiandrogenními chemickými látkami, které nezpůsobí plně dočasnou neplodnost, nýbrž jen snižují touhu po sexu a potenci. Účinky nejsou trvalé, po vysazení léku postupně odeznívají.
Největší zájem vzbudila nehormonální tableta: třetina by ji určitě nebo spíš používala a jiná třetina nikdy. Ostatní „spíše ne“ nebo ne v příštích 12 měsících. Muži mají dále relativně větší zájem o likvidaci spermií ultrazvukem, která spojuje dvě výhody. účinek je jen dočasný a zákrok není invazivní (jako je injekce nebo chirurgické přerušení chámovodů). Pouze polovina mužů by tuto metodu nikdy nepoužila, kdežto celá čtvrtina se k ní přiklání.
Největší negativní reakci vzbudila možnost změny DNA. Dnes je již v zásadě možný zásah do genomu muže, avšak měl by nejspíš trvalý účinek. Jen jeden z dotazovaných by tento způsob využil, naopak 81% nikdy ne a ostatní spíš ne anebo ne v ročním výhledu.
Tři další způsoby jsou v přijímání či odmítání někde mezi. To znamená, že většina mužů by je nikdy nepřijala a pouze 1 až 5 ze sta možná ano. Dotazovaných však byl tak malý počet, takže nemůžeme s určitostí tvrdit, že v celé mužské populaci by se skutečně objevilo tak málo zájemců – jen do 5%. Nehledě na to, že v případě nabídky by úmysly mužů zásadně změnily propagace a vliv partnerek …
O. Čepelka dali také mužům hádat, zda „mnozí šlechtici v 17. století byli přesvědčeni, že se dcery rodí z levého a synové z pravého varlete a proto si nechávali odstranit levé varle“. 40% dotazovaných je přesvědčeno, že k tomu docházelo a 60% tomu naopak nevěří. A víte, jak to bylo ve skutečnosti? Správně to odhadlo těch 40% – mnoho šlechticů tomu tehdy opravdu věřilo. O dělném lidu to nevíme, protože se ho ve středověku jaksi nikdo na nic neptal…
Poslední, vážná otázka se týkala názorů na opatření proti pachatelům znásilnění žen. Byli by pro chirurgické odstranění či přerušení pohlavních žláz (kastraci) pachatelů, která by vedla k doživotnímu znemožnění oplodnění spermiemi a zpravidla i k utlumení sexuální potřeby? V otázce jsme nechali stranou případy manželského znásilnění, k němuž bohužel dochází. Dotazovaní muži se však neshodli, kdy by se kastrace měla použít. 40% by pro ni bylo ve všech případech mimomanželského znásilnění. 43% by bylo pro kastraci jen u znásilnění spojených se zvlášť trýznivým provedením. A zbývajících 17% by nebylo pro kastraci v žádném případě znásilnění.
Jak upozornil autor průzkumu Oldřich Čepelka, šlo skutečně jen o anketu, v níž odpovídal jen ten, kdo chtěl a o akci se dozvěděl. A také vzorek 100 dotazovaných je velmi malý pro nějaké zobecňování výsledků. Avšak určitý obrázek o názorech a informovanosti mužů poskytuje a stejně tak může být i podnětem pro vaše vlastní zamyšlení.
Skončíme parafrází písničky skupiny Katapult, která má krásný název – Až: Je názor, že žena má větší zájem na ovlivnění svého otěhotnění než muž na možném oplodnění a proto se musí chránit především ona sama. Ale co muži? Mají si jen hrát?