Zdravím vás, nedávno jsem začala chodit na kurz pedagogické minimum abych si mimo jiné rozšířila svoje vlastní obzory. Na jedné přednášce se probírali sociální potřeby. Chtěla bych vás s tím malinko seznámit. U této přednášky jsem si říkala, že je veliká škoda , když to slyšíme jen my a ne široká veřejnost.
Základní potřebou každého jedince je místo.
Již před narozením si budujeme své místečko. Tvoří ho děloha matky, dítě slyší a vnímá hlas matky, jak bije její srdce. Tudíž po narození je nenahraditelná náruč matky, dítě se uklidní protože vlastně už ten hlas a i buchot srdce maminky je mu známý.
Celý život si budujeme své místo tady na světě, ať už ve škole, či v práci.Sami ale dobře víme jak se cítíme, když nám někdo místo ačkoliv na krátkou dobu zabere. ( Například: V práci máte v zasedačce při poradě svoje místo, na kterém sedíte už velmi dlouho. Máte zpoždění a doběhnete do zasedačky ale vaše místo je obsazeno… v tuto chvíli se cítíte mírně řečeno rozladěni…) Jak se pak asi musí cítit ten malý žáček který sedí na svém místečku v lavici a paní učitelka ho před písemkou rozsadí? Může se pak soustředit? Může správně na 100% napsat test? Kdo ví…
Rodina? Každý z nás má v rodině svoje 3 základní místa. Postel, židle u jídelního stolu a místo na gauči v obývacím pokoji. Přijdete domů a na vaší židli u stolu sedí návštěva, jste relativně v klidu, protože víte že brzy návštěva odejde a určitě vám nevezme židli natrvalo. Ale když přijdete domů a najdete ve své posteli ,,návštěvu,, myslím že to ve vás zanechá trvalejší následky. Tímto příkladem je jasné že postel je prioritní. Děti které nemají svou postel, své prioritní místo v rodině, mají ve své hlavince chaos, stres a nemůžeme po nich chtít aby byli klidné a vnímavé.
Potřeba bezpečí
Prostředí ve kterém žijeme déle než 4 roky v nás nechává pocit bezpečí, bereme ho jako normu. Jiné prostředí je pro nás ,,nebezpečné,, neumíme v něm bez pomoci správně fungovat. Příklad : Vlčí dítě, vychovávali ho vlci a tvrdé životní podmínky, tudíž neumí mluvit ani chápat náš svět. Bezdomovec, nedávno proběhlo médii BEZDOMOVEC ZACHRÁNIL DÍTĚ Z POPELNICE. Stal se z něj hrdina a dostal jako odměnu za tento krásný a duchapřítomný čin, peníze a byt. Po nějaké době byt ovšem bezdomovec vybydlil a nakonec vyskočil z okna toho inkriminovaného bytu. Proč? Neuměl žít život takový jaký my vnímáme jako standart. Zahlcovalo ho to, měl v hlavě chaos ale lidé od něj očekávali vděčnost a další pro něj zavazující pocity.
Potřeba opory a podpory
Začnu od počátku. Pro malé dítě je nesmírně důležité aby bylo hlazeno, tuleno a cítilo ze svého bezprostředního okolí podporu a lásku aby se správně vyvíjelo. Každý z nás zná pořekadlo ve dvou se to lépe táhne? Překlad? Všechny situace se dají snáze překonat pokud nás blízký člověk pohladí, jak po ruce či zádech ale i psychicky, slovem. Člověk, který nebyl hlazen jako dítě bývá agresivní a má neprosperující povahu.. laicky řečeno jen tak proplouvá životem bez různých cílů.
Potřeba podnětů
Každý by měl dostávat dostatek podnětů k tomu aby se rozvíjel, ovšem pokud je podnětů více než je schopen vstřebat, hrozí zde přesycenost a tím chaos. Příklad: Malé děti o Vánocích. Babička, strejda, dědeček, tetička chtějí dopřát svému malému benjamínkovi co nejvíce dárků, ale co když on si přeje jen 2-3 dárky, které samozřejmě pod stromečkem najde ale nalezne pod ním i mnoho dalších dárku co s tím? Začne si hrát například s bagrem, ten si přál a další dárky ho už ani nezajímají. 4 -leté dítě vám ani není schopno vyjmenovat všechny dárky co dostalo, protože některé jsou pro něj prostě nepodstatné. Tak jako my z dlouhého rozhovoru si pamatujeme jen pro nás klíčové informace, ostatní okamžitě zapomeneme.
A naopak pokud nebudeme mít dostatek podnětů, ustrneme na ,,mrtvém,, bodě.
Potřeba limitů
Tato potřeba je diskutabilní ale pokud si uvědomíme podstatu limitů, že nás nejen omezují ale i chrání , je tato potřeba potřebná 🙂
Pro nás nejbližší limit je oblečení, omezuje nás například v létě ve vysokých teplotách, ale také nás chrání před spálením sluncem. Nebo zásady slušného chování, nikde nepsaný zákon, ale nedovolíme si říct šéfovi jaký to je vůl, tím nás tento limit omezuje i chrání protože tím nepřijdeme o zaměstnání nebo v lepším případě o osobní ohodnocení 🙂
Doufám, že vás tento článek zaujal, snažila jsem se to zhmotnit do písemné formy aby to bylo čtivé. Pokud by vás cokoliv na toto téma napadlo ,, hoďte sem koment,, nebo lajk 🙂 Přeji vám příjemný zbytek prázdnin.