Zdravím vás, napadla mě myšlenka, když jdete nějakým místem, hradem, zámkem nebo hřbitovem, dýchne na vás taková zvláštní atmosféra. Po pár dnech jsem narazila v učebnici Vychovatelství od Stanislava Benda a spol. na definici tohoto jevu či vjemu. Chtěla bych se tedy s vámi podělit o pár informací.
Nepřímým důkazem, že prostředí působí na člověka, tj. vyvolává u něho různé myšlenky a pocity, ovlivňuje jeho vnímání a mění jeho chování je fenomén zvaný GENIUS LOCI.
Latinské sousloví genius loci znamená doslovně ,,duch místa,,
Spojení genius loci dnes nese význam ochranného ducha domu či místa, přeneseně označuje ducha, respektive specifickou atmosféru určitého místa. A právě tato atmosféra je něčím, co ovlivňuje chování člověka v širokém slova smyslu ( jeho myšlení, cítění a chování)
Genius loci je zkrátka (ochranným) duchem, který vdechuje lidem i místům život, ovlivňuje jejich charakter i povahu. Důležitým atributem genia loci je jeho úzká souvislost s pojmem identity. Identita člověka totiž předpokládá identitu místa. Člověk je srostlý se svým prostředím, s místem, kde žije, vyrůstá a pracuje, které mu vtiskuje svou pečeť, utváří jeho identitu, konstruuje jeho charakter. Je tedy tak něčím , co do určité míry dává lidem pocit jistoty, bezpečí, co jim evokuje řád, co je inspiruje, povznáší či nutí k zamšlení, anebo naopak něčím , co je stresuje, provokuje, ubíjí svojí monotonností nebo činí nejistými a bojácnými.
Genius loci může v životě člověka plnit určitou terapeutickou funkci, může člověka ,,nabíjet,, pozitivní energií, může v něm navodit ztracenou pohodu nebo jak už bylo zmíněno probudit inspiraci.
Z vlastní zkušenosti vím, že návštěva oblíbeného místa pomáhá najít rovnováhu a naplnit nas pocitem harmonie, klidu a pohody. Což je v této uspěchané době důležité.
Pro dnešek se s vámi loučím, přeji vám ať si užijete slunečné dny plné pohody. 🙂
zdroj: Vychovatelství Stanislav Bendl a kolektiv