Tak jsem přemýšlela nad vývojem lidského života, když jsme probírali ve škole etapy vývoje. Zkráceně se lidský život dělí do tří částí a to je: dětství, dospělost a staří. Dnes bych se ráda zaměřila na období stáří. Je to období, kdy se člověk dostává do tzv. důchodu. Člověk přestává pracovat, nemá tolik sil a začíná si „užívat“ života, vnoučat a spousty dalších věcí, ale je to třeba vzít za správný konec. Je spousta druhů lidí, někteří to zvládají lépe a někteří hůře. Opačným problémem jsou pocity nepotřeby v životě a pocity, že jejich život už nemá smysl.

Toto období se nazývá kmetství

Je to od 75 let a výše. Člověk si připadá postradatelný a myslí si, že už je na světě zbytečný. Jak všichni víme, tak celý život je odrazem naší psychiky- duše. A proto je na nás, jak se k tomuto období postavíme. Krásný příklad je třeba i na psech- pokud psa v nějakém věku přestanete brát na cvičák, protože je už starý, všechno umí, tak on začne strádat, začne se dostávat do “depresí”, tím se zhorší jeho zdravotní stav a můžeme v blízké době očekávat smrt. To samé je vlastně u lidí. Člověk si musí připadat potřebný, k tomu je vlastně na světě. Nejvíce častým problémem je to, že potomci začnou dělat vše, ti důchodci už mají pocit, že jsou k ničemu, přidělávají jim akorát starosti, dostávají se do depresí a samy sobě říkají, že by bylo daleko lepší, kdyby vůbec nebyli. Tento problém si vlastně děláme my samy. Je důležité mít na paměti, že i když jsou starší a nezvládají toho tolik, tak potřebují mít své využití. Je třeba, aby neměli možnost klást si takové otázky- o životě a smrti.

 

Existuje mnoho způsobů, jak se můžou i důchodci zapojit do aktivit, které je budou naplňovat.

  1. Organizované výlety– v dnešní době je spousty organizací a spolků důchodců, které organizují výlety na památky, do divadel, kin, na muzikály a spousty dalších. Vaši rodiče či prarodiče mají možnost podívat se na zajímavá místa, dostat se mezi lidi, popovídat o tom, co je na tom životě těší a mnoho dalších. Prostě přijdou na jiné myšlenky a užijí volný čas.
  2. Hry– samozřejmě jsou dobré hry na přemýšlení. Senioři samy dobře vědí, že jim mozek neslouží jako dřív a je možné, že i častěji zapomínají. Například moje babička za mnou vždycky přijde, že si zahrajeme nějakou hru. Například pexeso. Mezi další aktivity, které můžou dělat i když zrovna není nikdo na blízku, patří křížovky, sudoku nebo nějaké doplňovačky. Pokud však je možné ve více lidech tak můžeme zmínit dámu, šachy, člověče nezlob se a mnoho dalších.
  3. Rozvoj elektroniky– elektronika se posunuje dál a nemíjí ani tuto generaci. Je spousta seniorů, kteří běžně fungují na smart věcech a baví je to. Souvisí to i s bodem 2, protože mohou hrát online a vlastně i bodem 1, protože mohou komunikovat se svými známými, rodinou, domlouvat si akce nebo jen tak pokecat a zahnat nudu.
  4. Vnoučata– radostí pro všechny jsou děti. Když jim dáte na hlídání Vaše ratolesti, tak určitě nebudou mít možnost přemýšlet. Děti dělají radost opravdu všem.
  5. 5. Školy pro seniory– existují takové organizace, které pořádají školu. Senioři tam dochází v pravidelných intervalech a dostávají úkoly na celou dobu, co ve škole nejsou. Je to pro ně příjemné zaplnění volného času.
  6. Organizace– pokud jsou vaši příbuzní nábožensky založení nebo mají rádi zvířata či kulturní akce. Existuje spousta spolků, do kterých mohou docházet a zúčastňovat se pravidelně plánovaných akcí, které ten určitý spolek pořádá.
  7. Zvířata– zvířata dělají radost každému svoji věrností, oddaností a bezprostředností. A tak si myslím, že není vůbec špatný nápad pořídit psa či kočku nebo jakéhokoliv jiného domácího mazlíčka. V tu chvíli mají pro co žít.
  8. Společenské akce– pokud Váš příbuzný bydlí ve městě nebo v nějaké aktivní vesničce. Není nic jednoduššího než se zúčastňovat. Různé koncerty, akce a události. Dostane se mezi více lidí a může se tím dostat do stejné věkové kategorie. A tím se domluví spoustu jiných akcí, spousty jiných zábav nebo smyslů pro život.

 

Každý z nás bude jednou v tomto období a tak si myslím, že by od nás mělo být samozřejmostí postarat se o ně, protože to samé budeme my potřebovat od jiných. Jak se říká, vzpomeňme si, jak nás naši rodiče učili chodit na nočník, přebalovali nás a převlékali. Je to jen koloběh života. Nikdy nevíme, jak na tom budeme my psychicky ani zdravotně a tak bychom se měli chovat, co nejlépe umíme a jak bychom chtěli, aby se chovali ostatní k nám. Kdybychom takovou pomoc také potřebovali a nebyli bychom schopni dělat to, co je potřeba k tomu, abychom se o sebe dokázali postarat samy.

 

Děkuji za přečtení a v blízké době se můžete se těšit na další článek. Přeji krásné dny plné sluníčka a radosti s Vaší rodinou.

Loading Facebook Comments ...

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here