Vánoční svátky, jsou z mého hlediska ani né svatky klidu a pohody. Spíše je to uspěchaný závěr roku, kde vlastně doháníme resty z celého roku. Pracujeme abychom vydělali nějaké korunky a svou rodinu odsouváme do pozadí. 

Vánoce jsou ale o rodině takže nás to podvědomě nutí abychom koupili alespon nějaké prezenty ,, kterými se vlastně vykoupíme ze svého černého svědomí,, .

Vánoce už doslova klepou na dveře. Zkusme se na ně podívat trochu psychologicky. V terapeutickém výcviku nás kdysi učili všímat si toho, co je zjevné. Podívejme se i my, co je zjevné v tom, jak mnoho z nás prožívá Vánoce, a co si z této zkušenosti můžeme odnést i pro zbylé dny roku.

Napadají mě tři okruhy zkušeností. První z nich je vánoční stres. Ten je nekonečným zdrojem inspirace většiny předvánočních zamyšlení a komentářů. Často jsou psány podle šablony: „Měli bychom…, ale místo toho…“ Tyto články však paradoxně a často v dobré víře vytvářejí ještě větší tlak na ono „měli bychom“. Měli bychom veškeré přípravy na Vánoce zvládnout… beze stresu, v pohodě, s úsměvem na rtu, s vnitřním usebráním.

Že to v přirozeném shonu, kterého je před Vánoci skutečně více, a v takto dokonalé verzi možná pro někoho realizovatelné není, to už nechávají tyto úvahy stranou. Měli bychom perfektně ovládnout svůj stres, ale protože ho cítíme a nedokážeme se ho zbavit, cítíme stresu o to více. Podobné úvahy a postoje tak vytvářejí ještě větší tlak na to, že by realita měla být jiná, než je – a tím samy hrají roli dalšího zdroje předvánočního stresu, neklidu, nervozity.

Perfektní Vánoce

Proto vám poradím paradoxně: poslechněte i neposlechněte tyto články. Samozřejmě mají v jádru pravdu. Stres a shon vychází z našich perfekcionistických a většinou zbytečných požadavků na to, jak mají dokonalé Vánoce vypadat. Zbavte se přesvědčení, že je tyto představy nutno do puntíku realizovat. Co se povede, to se povede. Co se nepovede, to se nepovede.

Pokud u vás o životním štěstí a radosti z Vánoc rozhoduje povedená krusta vánočního kapra nebo minimálně 11 druhů cukroví, nezávidím vám. Pokud o nich rozhodují věci skutečně důležité, pak jistě víte, že můžete mít cukroví jen pár druhů a nestihnete-li kapra, ono se to jeden rok nezblázní ani pro kuřecí řízek. A možná budete ještě radostnější právě proto, že jste se dokázali zbavit jedné z dalších svazujících a stresujících představ, jejichž množství a precizní plnění nám nejen ve vánoční realitě většinou brání soustředit se na to, co je především důležité.

Vánoce nepřicházejí odněkud z vnějšku. Vánoce si děláme sami – svým rozhodnutím, svým chováním, svým prožíváním.

Zbavme se tedy vánočního perfekcionismu. Mezi perfekcionistické představy přitom nezapomeňme zařadit ani ty o supersváteční náladě, o naprosté absenci shonu a stresu, o obrovském klidu a pohodě, které musíme nastolit. Akceptujme to, co je – takový klid, takového kapra a takovou pohodu, jaké zrovna jsou k dispozici. Vánoce nejsou bezchybnou realizací předem připraveného plánu. Vánoce jsou oslavou. Slavte tak, jak zrovna dokážete, tam, kde zrovna jste.

Vánoční nálada

Všímáte si, jak odlišně se během Štědrého dne a vánočních svátků cítíme? Jak „alespoň jednou v roce“ dokážeme být jeden pro druhého více chápaví, více tolerantní, jak si promíjíme drobné prohřešky, které by jindy možná přerostly v ostré slovo nebo i konflikt? Ano, čas Vánoc. Všímáte si také, čím je to způsobeno? Jedním velmi prostým faktem: naším rozhodnutím.

Za vánoční atmosférou stojí naše rozhodnutí chovat se chápavě, tolerantně, slavnostně. Možná, že tato slavnostní zkušenost by pro nás měla být inspirací i pro jiné dny roku. Možná je přípravkou na to, co bychom mohli zkusit realizovat v každodenním životě. Možná je ochutnávkou toho, jak by naše životy mohly vypadat, kdyby měly… více našich dobrých rozhodnutí, více našeho aktivního zařeknutí se (a zřeknutí se), více tolerance a nereagování na každé špatné slovo, méně přehlížejícího a více chápavého postoje k našim vztahům a druhým lidem.

Vánoce nepřicházejí odněkud z vnějšku. Vánoce si děláme sami – svým rozhodnutím, svým chováním, svým prožíváním. Možná jsou připomínkou něčeho, co nemusí být jen jednou za rok.

Na závěr mého článku který z části je inspirován Daliborem Špokem na stránkách psychologie.cz , bych vám chtěla sdělit že Vánoční svátky by měli byt o rodině ale i o vás samotných. Nepodléhejte trendem dnešní doby která míří spíš matearilistickým směrem, zkuste se spíše otevřít a dát své rodině sebe a své duchovno . 

 

Loading Facebook Comments ...

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here