Jistě jste v posledních pár dnech zaregistrovali jisté ,,ankety,, který čas je pro nás lepší, aneb který čas by měl být stále.
Podle nedávného výzkumu agentury STEM/MARK se více Čechů kloní k volbě času letního. Podle ankety Evropské komise, do níž se zapojilo 4,6 milionu Evropanů, to dopadlo opačně: Češi v ní volili spíše čas tzv. zimní. Anketa není reprezentativním výzkumem, nicméně i tak je rozdíl zajímavý.
Oba režimy mají své výhody i nevýhody. Zkusím se nad tím zamyslet – z pozice maminky a zaměstnané ženy. Tak nejprve výhody letního času:
Zdraví: Když je večer déle vidět, lidé mají tendenci být i více venku. Užívají si déle procházky, cvičení, výlety či jen delší pobyt s dětmi na hřišti; když se čas na podzim posune a nastane dříve tma, poklesne zhruba o 10% i naše fyzická aktivita. Nějak se ukládáme k zimnímu spánku?
Doprava :Za světla je jednoznačně větší bezpečnost na silnicích. Takže při cestě z práce během letního času se možnost nehody přeci jen snižuje. Někdo může poznamenat, že se vše vyrovná tím, že je to stejné – buď pojedeme do práce ráno za světla, nebo za světla z práce.
Ano, to je sice pravda, ale pochybuji, že budeme ráno vyjíždět na nákupy, za zábavou a podobně, ale zcela jistě po našem návratu z práce. Přeci jen doprava je mnohem vyšší v pozdním odpoledni či kvečeru, tudíž je mnohem lepší, že je večer déle vidět. Vědci dokonce odhadují, že se ročně by se ušetřilo hodně životů, kdyby se na podzim čas neměnil a zůstalo se při jarním nastavení.
Kriminalita: Až polovina zločinů se odehrává v pozdním odpoledni či večeru. Takže když je večer dlouho vidět, zločinec si to (třeba) rozmyslí…
A výhody zimního času?
Když se na podzim posune čas, je ráno (aspoň dočasně) déle vidět. Takže ranní cestování do práce za světla je mnohem lepší. Stejně tak děti nechodí do školy za tmy (ovšem při odpoledním vyučování se zas díky časovému posunu ze školy vracejí za tmy…)
Pravdivost přísloví „ranní ptáče dál doskáče“ podporují pošťáci, zahradníci, farmáři a dělníci na stavbách.
Čas se mění dvakrát do roka. Máme dvojnásobnou práci (a ztrátu času), když musíme měnit nastavení času na mikrovlnce, záznamníku, troubě, všech hodinách/hodinkách doma, v autě, u kávovarů, dvd atd. (taky kdo si má pamatovat, jak se to u všeho dělá). Nemluvím ani o změnách našich „biologických“ hodin. Problémy v zavedeném režimu u dětí, diabetiků, u pravidelného braní léků. Ale o tom se píše každoročně, že…
Ze zdravotního hlediska je však rozhodně lepší, když se vystavíme slunci ráno. Ranní světlo je dokonce prokázaným faktorem působícím proti depresi a dřívější stmívání v létě nám umožní se lépe připravit na spánek a vyspat se vydatněji. Debata o tom, zda si zvolíme čas zimní nebo letní, je tedy do značné míry o tom, zda upřednostníme důvody zdravotní a biologické, či sociálně konvenční. Osobně jsem pro ty první, už proto, že je nemůžeme změnit. Společenské konvence změnit můžeme.
Důvodem jsou pro ně světlá rána: chodit do školy za tmy je „fakt hrozný“, ze školy se to za tmy „dá vydržet“. Také se objevil názor, že to je přece správně, když je půlnoc nejtemnější a v poledne stojí slunce nejvýš. „Když to tak není, je to divný.“
I já osobně se stavím za zimní, tedy pásmový čas. Stejně jako dětem mi přijde logické, že je půlnoc v půlce noci, a ranní pobyt venku si velmi užívám.
Ony totiž naše vnitřní hodiny jsou cirka-diální: tedy nastavené na periodu přibližně 24hodinovou. Na přesných 24 hodin se dostáváme v kontaktu s vnějším světem. V pokusech, v nichž se nechali dobrovolníci po řadu dní izolovat od vnějších synchronizátorů, se zjistilo, že u většiny lidí je vnitřní perioda o pár desítek minut delší než 24 hodin (sovy) a u menšiny naopak kratší (skřivani).
Řada z nás však v sobě přirozené tendence ke zpožďování biologických hodin prohlubuje, případně i uměle vytváří: například pijeme povzbuzující nápoje ještě odpoledne či v podvečer. Poločas rozpadu kofeinu v těle je čtyři až osm hodin, a tak v době, kdy by již bylo vhodné ulehnout, máme v krvi povzbuzovadel ještě dost.
Také si večer dlouho svítíme a hledíme do různých obrazovek. Tím si blokujeme sekreci spánkového hormonu melatoninu, který by nás za normálních okolností již od stmívání postupně nalaďoval na spánek. Jasně, že se nám pak večer nechce spát. Unaveni nakonec sice usneme, ale celkové množství melatoninu, které si naše tělo užije, je menší a kvalita spánku horší.
A co si myslíte vy? Který????
ZDROJ: psycholozka Pavla Koucká, psychologie.cz, kudlanka.cz
