Někdy se nám zdá, že nám to ve vztahu už neklape,ale potom si uvědomíme jak přítele/přítelkyni milujeme a nedokážeme si život bez něho/ní představit. Ale je to opravdu láska ?A nebo zvyk na toho druhého ?
V každých vztazích jsou hádky bez nich by to asi ani nešlo. Většinou jsou to hádky z nedorozumnění a nedostatku komunikace a takové hádky se dají většinou v klidu vyřešit. Ale co když váš protějšek udělá něco co se jen tak odpustit nedá…třeba jako taková nevěra.
Někdy se stane ,že se jakýmkoliv způsobem dozvíte, že vás partner podvedl ať už intimně nebo vám ve většině případů lhal. V ten moment si říkáte proč se to stalo zrovna vám a možná se cítíte poníženě , že je to vaše chyba. A co se bude dít dál..v klidu si promluvit a vyřešit tu situaci nebo od partnera odejít ?
Nastanou vaše smíšené pocity…sebelítost,provinilost,hysterie,nenávist,zlost,atd.A vlastně nevíte co máte dělat, když partner vás prosí a sibuje,že už to nikdy neudělá. Řeknete si, že jednou ulítl a po čase mu odpustíte a nebo si řeknete udělal to jednou, udělá to znovu.
A v tom okamžiku nastanou myšlenky o tom, jak od něho odejdete, že vás podrazil a jeho chováním zhnusil. Ale poté zjistíte, že to udělat nechcete nebo to jednodušše nezvládnete opustit člověka,kterého milujete a nebo jste jen na sebe zvyklí a nedokážete si představit, že se nebudete vídat,trávit spolu volný čas,atd.? Musíte přemýšlet nad tím jestli vůbec, když se máte vidět nebo trávit spolu čas…jestli jste natěšení a ceníte si každé volné chvilky s partnerem a nebo to berete jako samozřejmost, že prostě ten den spolu máte být.
Potom už musíte posoudit sami jak je to bráno z partnerovi strany jestli opravdu “jen” ulítl, ale jinak vás stále miluje a nebo jednodušše jste taková ta “náhrada” když ostatní nemůžou.Proto, když se rozhodnete partnerovi odpustit a dát mu ještě šanci. Všímejte si detailů chování, je jasné, že ze začátku bude sekat dobrotu,ale pokud ho snaha do tří dnů omrzí jste jen ten jeho/její zvyk na to aby měl doma tu vaši JISTOTU a nezůstal sám když ostatní nemůžou.
